nemcova-babicka

Božena Němcová – Babička

Dílo Babička je typickým realistickým románem s prvky idealismu. Kniha představuje lidovou moudrost, lidovou fantazii, ukazuje typické zvyklosti tehdejších lidí, a také představuje život na vesnici v 19. století. Dílo nese podtitul Obrazy z venkovského života.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Babička (Magdaléna Novotná) = typ ideálního laskavého člověka, vesnická žena, velice pracovitá, představitelka lidové moudrosti a životních zkušeností, prostá a vlídná, je velmi věřící, stává se vzorem pro Barunku, předlohou byla spíše vysněná než skutečná babička Boženy NěmcovéBarunka - nejmilejší babiččina vnučka, hodná, milá, poslušná, láskyplnáTerezka - dcera babičky, dobrá žena a hospodyňka, milující manželka a matkaJan, Vilém, Adélka - vnuci babičky, dobře vychováni, hodní, babičku milovali a poslouchalikněžna - dobrá, oblíbila si babičku pro její moudrost, Hortensii miluje jako vlastní dceru, má dobré srdce, spravedliváHortensie - schovanka kněžny, velice se spřátelila s vnoučaty babičky, šťastně se zamilovala, zemřela po porodu

Viktorka - romantický charakter, nejtajemnější postava celé knihy, straní se společnosti, odmítá babiččinu pomoc, nakonec umírá

pan Prošek - manžel Terezky, dobrý otec, milující manžel, pracoval u kněžny, hodný

pan Beyer - myslivecKristla - prostá, věrná dívkaJakub Míla - upřímný, věrný, čestný

OBSAH:

I. Babička dostala dopis od nejstarší dcery Terezky, ve kterém ji žádala, aby se k nim odstěhovala. Babička se nemohla rozhodnout. Chtěla vidět vnoučata, ale nemohla se rozloučit s chaloupkou, ve které již tak dlouho žila Nakonec se rozhodla, že se odstěhuje ke své dceři. Děti se na babičku moc těšily. Když konečně přijela, všechna vnoučata se kolem ní seskupila a stále si ji prohlížela. Babička se s dětmi velmi brzy spřátelila - ještě ten večer si s nimi rozuměla tak, jako by tam žila odnepaměti.II. Ráno babička nakrmila psy, kočky a ostatní zvířata. Potom probudila vnoučata a šla s nimi na procházku. Cestou potkali Viktorku a vypravovali si o ní. K večeru si všichni sedli na lavičku před domem a babička vypravovala dětem o hvězdách. Potom dala spát vnoučata, nakrmila zvířata a kolem deseti hodin šla spát.III. V létě babička chodila s vnoučaty se koupat ke splavu, nebo si s nimi sedala na břeh, kde si děti mohly namáčet nohy ve vodě. Děti si utrhly každý proutek a pouštěly je po vodě. Barunka se babičky ptá, kam proutek dopluje a babička ochotně odpovídá. Jednou přijdou na visitu dvě paničky. Babička je přivítá chlebem a solí, ale ty nad tím ohrnují nos. Když Terezka paničkám vysvětlí, že babička neví, jak se vítá tato návštěva, babička se na ni rozzlobí a už nikdy nebudou mezi těmito ženami dobré vztahy.IV. V neděli chodila babička do kostela a děti s rodiči chodily na hrubou a nebo šli babičce naproti. Děti již zdálky na babičku volaly a když k ní přiběhly, stále ji prosily, aby jim něco dobrého dala. Když přišli všichni domů, šlo zase všechno postaru. Někdy chodila vnoučata s babičkou k mlynářovým. Vnoučata šla za stodolu a tam si s dětmi Kudrnovic hrála různé hry. Jednou přišla Mančinka Mlynářová do Kudrnovic a libovala si, jak ji ten zajíček chutnal. Nakonec se však mlynářka od Cilky dozvěděla, že to byla kočka a moc se zlobila. K večeru babička sousedům vypravovala, jak tolar od samého Císaře Josefa dostala. Všichni si pak babičky tím více vážili.V. Babička se rozhodla, že půjde s vnoučaty na přástvu k myslivcům. Cestou vypravovala dětem o dávných hradech a o dcerce Turyňské, která byla hluchá i němá. Při cestě z hradu na pastvu se ztratila. Po dlouhé době hledání se děvče rozplakalo a ze zoufalství nevědělo, co by dělalo. Tu vidělo studánku a napilo se z ní. Pak zjistilo, že slyší a že není němé. V altánku se babička setkala s kněžnou. Ta ji pozve na zámek. Všichni se odeberou dále do myslivny. Tam jsou pěkně přivítáni a myslivec jim začne vyprávět o Viktorce.VI. Viktorka byla sedlákovic dcera a ze Žernova. Protože byla pěkná, mnoho chlapců se za ní pořád otáčelo. Ale Viktorka je odmítala. Jednou chodili přes vesnici vojáci. Jeden se na Viktorku stále díval. Ta ho pak stále viděla před sebou. Nemohla spát a kudy chodila, všude viděla jeho obličej. Když vojáci odešli, Viktorka utekla do lesa a zbláznila se. Při bouři se ukryla pod rozložitou korunu stromů. Do stromu uhodil blesk, který Viktorku zabil.VII. Hned ráno se babička vypravila s vnoučaty do zámku. Když tam přišli, nestačili se divit krásnému nábytku, překrásným obrazům, kobercům a stěnám. Kněžna je všechny mile přivítala a poslala děti s komtesou si hrát do vedlejšího pokoje. Sama se s babičkou posadila a přála si, aby jí babička vypravovala. Babička se nedala dlouho pobízet a začala vypravovat o svém mládí: Žila se svým mužem Jiřím v Nise. Jiří dostal v boji z Prusy kulku do těla a po dlouhé nemoci zemřel. Babička zůstala se svými třemi dětmi sama v cizí zemi. Stýskalo se jí po domově, a tak se jednou rozhodla, že půjde do Čech. Po dlouhé chůzi se dostala do vesnice, kde žili její rodiče. Vešla do světnice, kde ji uvítali matka s otcem. Když babička dovyprávěla, všichni se nasnídali, babička se rozloučila s kněžnou a komtesou a odešla s dětmi domů.VIII. Jednou zase šla babička s dětmi na panskou louku pro kvítí na svátek Božího těla. Adélka a chlapci pozorovali berušky a mravence a Barunka s babičkou trhali kvítí. Tu na louku přijela na koni komtesa Hortensie. Ta jim vypravuje o své zemi Itálii. Když měla Barunka s babičkou plné klíny kvítí, odebrali se všichni domů. Druhý den vystrojená děvčata, chlapci, babička, rodiče a ostatní jedou na svátek Božího těla. Na mši se setkají s komtesou a při cestě domů babička vypravuje o pánu, který skládal básně, jimž nikdo nerozuměl.IX. Rodina Proškovic se připravovala na otcův svátek. Vily se věnce a pekly koláče. Večer se šla babička podívat na stráň, zdali v peci vyhaslo. Když se vracela zpět, spatřila v dálce postavu zahalenou v plachetce. Tu si babička vzpomněla na Jiřího. Druhý den ráno potkala Kristlu, která jí vypravovala o Taliánovi. Potom šla Kristla s babičkou do Starého Bělidla, kde už bylo vše připraveno k otcovu svátku. Když otec přijel, všichni se vítali se slzami v očích. Do Starého Bělidla se přijela podívat také kněžna s komtesou.X. Jednou do roku chodila babička, Kristla, Mančinka, panímáma a Barunka na Svatoňovskou pouť. Společně s ostatními chudými lidmi se zastavovali u každého kříže a tam se pomodlili. Večer přišli do městečka, kde dostali chléb, sůl a nocleh. Ráno se nakupovalo na pouti. Byly to maličkosti, které připomínaly tuto pouť. Pak se poutníci ubírali domů. Svatoňovská pouť byla obyvatelům malého údolíčka vzácnou událostí a to tak znamenitou, že se na ni vzpomínalo čtrnáct dní.