OSUD ČLOVĚKA - ŠOLOCHOV

OBSAH

Během prvního poválečného jara má autor cestu do stanice Bukanovské. Cesta je ale velmi obtížná. Po několika hodinové cestě dorazí k přívozu na Jelance, kde se na chatrné pramičce přepraví na druhý břeh a čeká na ostatní, až se přepraví za ním. Při tomto čekání se setká s Andrejem Sokolovem doprovázeným malým chlapcem, jenž na první pohled vypadá jako jeho syn. Po krátkém rozhovoru začne Sokolov samovolně vypravovat svůj životní příběh.

Sokolov dřív pracoval jako dělník, seznámil se svojí budoucí ženou, oženil se s ní, založili rodinu (syn a dvě dcery) a postavili dům. Sokolov začal pracovat jako řidič, aby se jeho rodina měla dobře. Děti rostly, dobře se učily, ale do klidného rodinného života vstoupila válka. Díky svým řidičským zkušenostem se dostal samozřejmě k řízením nákladních vozů. Několikrát byl raněn, ale smrti se stále vyhýbal. Při jednom z bojů bylo nutné dovést střelivo přímo na bojiště, jenže i přes veškeré úsilí se tam Sokolov nikdy nedostal. Pravděpodobně něco vybuchlo těsně u jeho vozu. Tento výbuch jen tak tak přežil, ale upadl do zajetí Němců. Zajatci přenocovali v jakési vypálené vsi, a to přímo v kostele. Zde Sokolov poprvé zabije člověka-rádce z vlastních řad. Všichni zbylí zajatci (velkou část Němci pozabíjeli po cestě) byli deportování do koncentračního tábora v Poznani. Zde se mu naskytne příležitost k útěku, jenž se mu dokonce podaří, ale po čtyřech dnech je stejně chycen. Sokolov dva roky putoval z jednoho "lágru" do druhého. Pak se ocitl v táboře u Drážďan, kde musel pracovat v kamenolomu a denně nalámat 4 kubíky. Jednou si postěžuje, že je to moc, že na jejich náhrobek by stačil jen jeden. Někdo však tyto slova donesl veliteli Müllerovi, jenž si Sokolova nechal předvolat. Bylo jasné že na okamžitou popravu. Sokolov však vyvázl živý. Po nějaké době se pak velkým štěstím dostal z největších nuzných podmínek pryč - dělal šoféra jakémusi německému inženýrovi v hodnosti majora. Využil své příležitosti a majora uhodil do hlavy a pronikl s ním až ke své armádě. Předal zajatého majora a byl navrhnut na státní vyznamenání. Dostal se do nemocnice, odkud ihned píše své ženě. Bohužel dostal z Voroněže zprávu až od souseda, který mu sdělil, že jeho žena a dcery zahynuly při náletu. Pouze jeho syn Anatolij přežil - dobrovolně se však přihlásil na frontu. Sokolov se vrací do boje a i jemu po dlouhé době svitne naděje, že svého syna uvidí.

Došli k Berlínu různými cestami. Sokolov se nemohl dočkat, až se se synem setká. Jenže i tady na něj dolehne krutá rána osudu. Jeho syn padl. Po válce se zdrcený neměl kam vrátit. Bez rodiny, domu, ... Odjel do Urjupinska za svým přítelem a jeho ženou a začal zase pracovat jako řidič. Vždy, když se vracel z cesty, zastavoval se v jedné čajovně a zde potkal malého kloučka. Otrhaného, nemytého, ... Čtvrtý den jej oslovil, a když poznal, že chlapec Váňa je sirotek, ihned se jej ujal a řekl mu, že je jeho otec. Docela spokojeně si žili, ale pak Sokolov přijde o svůj řidičský průkaz. A teď s chlapcem putuje po Rusku za svým přítelem, jenž mu nabídl práci tesaře. A pak by si snad mohl obnovit svůj průkaz, usadit se a dsát chlapce do školy.