Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (I., II.)

Na frontě (1922)

Švejk se vydává na frontu. Vyhodí ho z vlaku a on se na určené místo musí dostat pěšky, ale samozřejmě jde špatným směrem. Po cestě mu lidé pomáhají a pak ho zatknou s tím, že chtěl utéct. Nakonec se opět dostane k nadporučíku Lukášovi. Ten pošle milostný dopis vdané ženě a dá ho Švejkovi, aby ho doručil. I když se snaží, skončí to katastrofou. Předá dopis, když je doma zrovna její manžel a strhne se rvačka. Švejk pak vezme odpovědnost za dopis na sebe a oni ho pak znovu zatknou. Nakonec se opět ocitá ve vlaku a jede na frontu...

Hlavní postavy:

Švejk - Vojenský veterán, vojenskou komisí prohlášen za blba, trpěl revmatismem. Živil se prodejem psů (padělal rodokmeny). Není hloupý - jen žije v přesvědčení, že na militantní a absolutistický systém platí nejlépe pitomec, který obrátí blbost představitelů takovéhoto systému proti nim samotným. Často se velmi inteligentně vysmívá rakouskému systému → doslovné plnění rozkazů.

• Švejkovat = radši ze sebe dělat blba a lehce proplout problémem, než se mu postavit čelem (Švejk tímto "bojoval" proti systému)

Polní kurát Otto Katz - Vojenský kněz, nenapravitelný opilec, holduje i hazardu. Věčně opilý (i při bohoslužbách). Švejk u něj slouží jako sluha, než ho Katz prohraje v kartách.

Nadporučík Lukáš - Vzorný rakouský důstojník, trochu sukničkář. Dodržuje vojenské nařízení, ale často je vytáčen Švejkovým chováním. Švejk ho často dostal do problémů.

Kompozice:

• románová tetralogie (nedokončená)

1) V zázemí

2) Na frontě

3) Slavný výprask

4) Pokračování slavného výprasku

• POSTUP: chronologický s retrospektivními historkami = HOSPODSKÉ HISTORKY – Švejk ke všemu znal nějakou historku

• 3 pásma:

1) zachycuje běh událostí, dobová fakta – citace, ironie, parodie reprezentováno vypravěčem

2) pásmo postav – obyčejní lidé, nejsou rozděleny na kladné a záporné

3) Švejkovy dialogy a monology – autobiografické prvky

• Švejk není popsán podrobně

Jazykové prostředky:

• FORMA: vypravěčem je sám autor (er-forma), próza, přímá řeč, hovorový jazyk obyčejného člověka (Švejk) x uhlazená vojenská mluva, využití grotesky i frašky

• SPISOVNOST: pražský dialekt, hovorový jazyk (lidová čeština), germanismy ("Also meine Herren"), vojenský slang (maršbatalión, frpflégung), vulgarismy ("Švejku, ježíšmarjá, himlhergot, já vás zastřelím, vy hovado, vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden."), knižní jazyk

• TROPY: metafora, přirovnání, přísloví, fráze (zesměšňuje je – „Člověk míní, hospoda mění.“), ironie, sarkasmus, oxymóron

Kontext tvorby:

• Nejvýznamnější autorovo dílo

• Psáno až na konci jeho života (1921 – 1923 = počátky první republiky), kvůli své smrti ho nestačil dokončit

• Už předtím psal pár povídek se Švejkem, které už naznačovali děj v tomto románu