Petr a Lucie

PETR A LUCIE

Romain Rolland

TÉMA: nesmyslnost a zbytečnost válek, příběh o dvou mladých lidech, kteří k sobě vzpláli láskou, avšak v nesprávnou dobu

MOTIV: společenské rozdíly, milenci, válka, vlastenectví, obětavost,

• Časté jsou kontrasty ( Láskyplné okouzlení x hrozba války

Láska mezi Petrem a Lucií x válka

Petr a Lucie si vytvořili vlastní svět, plný pochopení a přátelství x nemilosrdný svět zabíjení a nenávisti

Petr je z dobře finančně zajištěné rodiny x Lucie se živí sama
Život x smrt)

ČASOPROSTOR: 30.leden – 29.březen 1918 (1.sv.v.) v době bombardování v Paříži

KOMPOZICE: chronologická, kapitoly

LITERÁRNÍ DRUH: epika

LITERÁRNÍ ŽÁNR: lyricko-epická protiválečná novela se shakespearovským námětem ( milenci končí tragicky, důvodem je válka)

VYPRAVĚČ: vševědoucí vypravěč – vystupuje v er- formě, rozebírá a sleduje jednání všech postav, stojí „nad“ příběhem (je jím sám autor R. Rolland)

POSTAVY:

• Petr- mladík z bohatší pařížské rodiny, který je z počátku díla bezstarostný chlapec. Baví se s přáteli a těší se, že brzy nastoupí do války, kde bude bránit svou zem tak, jako jeho bratr, kterého tolik obdivuje. Po setkání s Lucií se však začne vyvíjet v ustaraného milence, který začne válku nechápat, odmítat a nenávidět.

• Lucie- je mladá dívka vroucně milující Petra. Je živá, v nitru bezstarostná. Musí pracovat, aby pomáhala živit a šatit sebe a svou matku (jsou chudí).

• Filip- je Petrův bratr, který je nadšen z toho, jak jej Petr obdivuje, dělá to dobře jeho ješitnosti. Když jej však Petr přestane tak okatě uctívat, zjišťuje proč je tomu tak. Nevynadá mu, rozumí jeho touze po lásce a tomu že již má něco jiného, lepšího pro co žít. Je však docela zklamán.

VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: přímá, nepřímá, polopřímá a nevlastní přímá řeč

TYPY PROMLUV: Romain Rolland se snaží prostřednictvím nejrůznějších monologů a dialogů Patra a Lucie vysvětlit jak beznadějně a pesimisticky se člověk cítí ve válce, jak je válka špatná a kromě lidských životů bere i chuť dále žít.

VERŠOVÁ VÝSTAVBA:

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY: - jazyk je spisovný (s francouzskými výrazy, přechodníky)

- archaismy, dialogy, kontrasty

- úvahové pasáže

- rozhovory, popisy

- přirovnání, personifikace, vsuvky, krátké věty, cizí slova

- metafory, epizeuxis

DĚJ:

Petr se setkává s Lucií v Pařížském metru. Město se ocitne pod dalším z mnoha náletů, což vyvolá davovou paniku, kdy se ruka Petra splyne s rukou dívky, kterou v životě dříve neviděl. Cizí dívka, se mu však nevytrhne, pravděpodobně kvůli stavu obou dvou, kdy nastálé nebezpečí vyvolalo pocit nejistoty a potřebu opory. Však toto kouzlo trvalo jen chvíli. Oba dva se rozešli, aniž by si vyměnili aspoň pohled.
Toto setkání ponechá v Petrovi nečekaný pocit úlevy a vyrovnání vůči probíhajícímu válečnému běsnění. Vidí ji všude ve všech podobách, láska ho zasáhla plnou silou a v lásce vidí útočiště pro svou drásanou duši. Okouzlení, které bylo jako oáza míru v moři zoufalství, ho přinutí nalézt tu záhadnou dívku.
Stejně tak náhodně se s ní setkává v Lucemburské zahradě. Petr kolem ní zprvku netušeně projde, ale když ji zahládne, otočí se a Petr ji ledabyle osloví. Začnou se spolu nezávazně bavit, jejich rozhovor je podmíněn spíše pocitem odloučení a nutnosti blízké duše. Jmenovala se Lucie. Vracela se z muzea, kde skicuje obrazy, které posléze prodává. Sama o svých obrazech mluví jako o mazanicích, nejsou příliš výstižné a jsou bohaté na malířské chyby. Petrem, který celý život žil ve vysoké třídě, otřese skutečnost, že Lucie tak činí jen proto, aby si mohla vydělat na samotné živobytí. Petr se s Luckou sblížil, pocítili k sobě vzájemný zájem a vzplála mezi nimi jiskra.
Ve vzájemném opojení zapomínají na okolní svět, který poskytuje jen útrapy, strádání a hrůzu, teď mají sami sebe a žijí pro jeden druhého. Procházejí se spolu po parcích a ulicích, navštěvují se doma u Lucie. Jsou si navzájem otevření, Lucie se svěřuje Petrovi o svém životě s matkou. Její matka pocházela z buržoazní měšťanské rodiny, zamilovala se do chuďase a vdala se za něho. Tento manželský svazek však nevyhovoval matčiným rodičům, zavrhli je a jak Luciina matka tak i Luciiny prarodiče byli příliš pyšní, aby je přijali, a stejně tak Luciina matka byla příliš hrdá, aby přišla "žebrat" o odpuštění. Luciin otec ale umře před válkou a matka zůstává s Lucií sama. Matka stále chce partnerský vztah, najde si milence, ale neodhodlá se s ním oženit. A tak Luciina matka pracuje v továrně na střelivo a Lucie maluje své mazanice - obě tak činí, aby si vydělali na živobytí.
Petr bude brzy povolán na frontu, dobře to ví, proto se snaží užít každý okamžik. Jeho lhůta se ale stále krátí, není žádné východisko. To jediné, co může udělat, je zavřít před osudem oči a doufat do poslední sekundy, že nikdy nenastane. A do té doby vychutnávat své štěstí, které našel.
Oba v sobě vidí oporu, důvěrníka a smysl života - milovat a být milováni. Jejich vztah je silný, nicméně zůstává v rovině emocionální, ne v rovině fyzické (nedochází k pohlavnímu styku).
O Petrově vztahu se dozví jeho bratr Filip, když ho náhodou uvidí na ulici objímat Lucii. Petr se od svého bratra nyní osamostatnil. Necítí již potřebu svěřovat se se svými pocity bratrovi jako dříve. Filip za bratra smutní, že právě v této době, kdy bude za nedlouho povolán na frontu.
Petr a Lucie mluví o svém manželském svazku. Oba dobře ví, že je to nesplnitelné přání... Petrovi rodiče by ho nikdy nepochopili, nikdy by nesvolili, aby se oženil s takovou chudou dívkou. Nikdy by nepochopili jeho zapálení a názory ohledně společnosti, národu, vlasti, války... Teď stojí tak blízko povolání, tak blízko je nástup na frontu, může tam i nechat svůj život.
Po dvou měsících, když má jejich láska vyvrcholit, navštíví na Velký pátek varhanní koncert. Kostel se však ocitne pod náletem, konstrukce kostela dostane zásah, celá stavba se počne hroutit. Lucie se vrhne k Petrovi, aby se oba dva ochránili. Na oba dva se svalí mohutný pilíř a pohřbí je pod svými sutinami. Je to smutný konec, však symbolický pro svou dobu.