PETR BEZRUČ - SLEZSKÉ PÍSNĚ
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
1915–v zahraničním odbojovém časopise vyšly básně oslavující ruská vojska a ruského cara jako osvoboditele, byly podepsány iniciálami P.B. -> Bezruč je ale nenapsal, byl obviněn a souzen za vlastizradu, ukázalo se, že je nevinný ale nebyl propuštěn na svobodu – byl vyslýchán a vězněn za nejútočnější básně Slezských písní, ale jelikož mu bylo přiznáno důležité místo v české literatuře – byl propuštěn
Slezské písně byly vydávány častěji a Vašek se stal národním umělcem, v roce 1945 mu byl udělen titul národní umělec
závěr života prožil v Kostelci na Hané a zemřel v Olomouci ve věku 90 let
DÍLO: „autor jediné sbírky“
básně vzdorné a útočné – používáním výhrůžných apostrof (zvolání), hyperbol, kontrastů, sžíravého sarkasmu, záměrného porušování rytmu, využívání nářečních prvků, metafor a zvukomalby
Stužkonoska modrá – 1930 – samostatná báseň symbolizující básníkův smutný osud a zklamání z poměrů v novém státě
Slezské písně
O DÍLE
Literární druh – lyrické a epické básně
Literární žánr – básnická sbírka obsahující sociální balady, národnostní básně, intimní lyriku
Hlavní námět – obraz národního a sociálního útisku slezského lidu, výzva ke vzpouře a naděje na úspěch, kritika vyšších vrstev
dílčí témata – láska, utrpení, lidová slovesnost (Ondráš), revolta (Ostrava), marný boj slabého se silným soupeřem, úpadek jazyka a kultury, alkoholismus, antika (Leonidas)
Jazykové prostředky – polština, nářečí (kopalna, robit), řečnické otázky, oslovení, zvolání, sarkasmus (ironie) a z básnických figur – personifikace, hyperboly, metafory, apoziopeze, symboly, epizeuxis, přirovnání, metonymie
rým je většinou pravidelný (vázaný)
Další zpracování – Tři básně ze Slezských písní zhudebnil jako mužské sbory Leoš Janáček (Maryčka Magdónova, Kantor Halfar a 70000)
V letech 1982-1983 vytvořil písničkář Jaromír Nohavica pásmo zhudebněné poezie Petra Bezruče Maryčka & spol.,
Hlavní postavy
Petr Bezruč – V několika básních oslovuje básník sám sebe. Je často sám vypravěčem a vstupuje do vyprávění jako osamocený člověk. Je zaujatý, subjektivní – první a poslední bard Beskyd
markýz Géro – Vystupuje v několika básních jako symbol útisku slezského lidu.
Postavami básní jsou nejčastěji utiskovaní dělníci, havíři, vdovy, sirotci a jako jejich protiklad uhlobaroni, zbohatlíci, lichváři
Děj
odehrává se v 2. polovině 19.století v oblastech Těšínska, Ostravska a Opavy, Beskyd
v té době bylo Slezsko pod polským a rakousko-uherským vlivem, na školách se vyučovalo pouze v polštině nebo v němčině.
Některé básně
epické básně – sociální balady (Maryčka Magdonova, Kantor Halfar)
lyrika intimní – Labutinka
lyrika společenská – odnárodňování (70 000, Bendar Žár), lhostejnost Prahy k osudu slezského lidu (Praga caput regni)