Povinná četba - Mácha, Karel Hynek - Máj

Máj vydán až v roce autorovy smrti (26.4.1836) vlastním nákladem o výši 600 kusů (půjčil si od svého kamaráda Eduarda Hindla). 100 kusů bylo podepsáno autorovu rukou. Dílo nebylo kritikou přijato (kritizovali jej např. J. K. Chmeleský, J. K. Tyl, J. S. Tomíček, F. L. Čelakovský). Máchovi bylo vytýkáno, že hlavní postavou je loupežník, který se odvážil soudit společenský řád a pochybovat o věčných pravdách a Mácha jej za to vůbec neodsuzuje. Vlastenečtí kritikové poukazují na kopírování Byrona6, pesimismus, nedostatek národního rázu. Máj dokonce označili za škváru vyhaslé sopky.

Byron byl pro Máchu velkou inspirací.

Např. Josef Kajetán Tyl – novela Rozervanec7: Mácha je sice nadaný, ale nečeský a nechápe, proč se tak mladý člověk zabývá popravou: „Proč u nás, prosím, muži mladému, duchem bohatě nadanému, s kolem a popravou se obírati?... U nás potřeba větší než kde jinde, aby poezie vznikající rázu národního nabyla...“

novela Rozervanec – o vztahu dvou rozhádaných básníků Hynka a Karla (je zde zmínka i o Lori), rozervanec je

příznačné pojmenování pro Máchu: „Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal…“ (jeden den jásá nad něžnými

polibky své milované, druhý den se co chvíli trápí, protože se na něj jeho milá špatně podívá)

Prvním obhájcem jeho díla byl Máchův přítel Karel Sabina, který se stal vydavatelem jeho děl.

2. pol. 19. stol. – literární skupina májovci8 přijímá Máchovo dílo s obdivem a v r. 1858 vydává almanach Máj

Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Josef Barák – uspořádali v r. 1861 sbírku na vznik důstojného Máchova pomníku

F. X. Šalda (literární kritik) označil Máchu za otce moderní české poezie, neboť zcela změnil pojetí funkce literatury a umění.

Filmové zpracování

- r. 2008 – režisér František Antonín Brabec natočil celovečerní film

- herci: Jan Tříska, Juraj Kukura, Matěj Stropnický…

- i přes hvězdné obsazení zůstává film daleko za skvělou literární předlohou

Svým dílem ovlivnil J. Horu, V. Nezvala, F. Halase, V. Holana, J. Seiferta, kteří na něj ve svých verších vzpomínají.

Dílo se skládá z předzpěvu, čtyř skladeb a dvou intermezz (meziher). Připomíná tak výstavbu dramatické skladby.

předzpěv – vlastenecká apostrofa

1. zpěv – obraz májové přírody, motiv lásky a nevěry (Jarmila marně čeká na Viléma), první tragédie

2. zpěv – znázornění času: věčnost přírody X doba do popravy Vilémovy (noc), vězeň Vilém uvažuje o vině a nevině, o smyslu života, o životě a smrti, marná vzpoura proti osudu – pocit křivdy a vzdoru

3. zpěv – vrchol (Vilémova poprava), krása přírody x lidský osud; Vilémovo (autorovo) vyznání lásky k přírodě, rodné zemi a obžaloba společnosti (apostrofa Země, poslední pozdrav vězňův, vzpomínka na dětství, nejkrásnější období života)