Povinná četba - Mácha, Karel Hynek - Máj

4. zpěv (závěr) – básníkovo ztotožnění s ústřední postavou i poutníkem

I. intermezzo (mezi 2. a 3. zpěvem) – duchové na popravišti (po 2. zpěvu) čekají na návrat nešťastníka do země

II. intermezzo (mezi 3. a 4. zpěvem) – obraz klidné horské krajiny (po 3. zpěvu) a nářek Vilémových druhů, kteří ztratili svého vůdce, touha po volnosti v nesvobodném světě, pesimismu

Vnitřní kompozice Děj dramaticky stoupá, vrcholí a opět klesá. Dramatický účinek mají i ony dvě intermezza, která děj zpomalují a vysvětlují. JAZYKOVÝ PLÁN: Jazyk. prostředky

Mácha se stal synonymem ke slovu láska, ačkoli se toto slovo v Máji vyskytuje až na 9. místě po slovech býti, hora, vězeň, jezero, čas, hlas, tam a bílý.

Mácha užívá svébytný jazyk. Slovní zásobu převzal od Josefa Jungmanna, ale dal slovům nové významy.

V básni užívá jambický verš, jenž je členěn na rovnoměrné zvukové celky se složitou vnitřní strukturou.

Tropy a figury

Dílo oplývá nesčetným množstvím obrazných pojmenování, básník využívá:

- zvukové stránky jazyka (eufonie i kakofonie) (opakování hlásek u, í, a)

- zvukomalba – řinčení řetězů hřmot (hláska ř evokuje řinčení)

- kontrasty (jarní příroda x poprava; život x smrt; na tváři lehký smích x

hluboký v srdci žal)

- řadu epitet (básnických přívlastků) – bělavé páry, bledá tvář luny;

růžový večer, bledé jasno, večerní břeh, jezero hladké

- metafory (co slzy lásky)

- oxymorónů (umřelé hvězdy svit)

- personifikace (jezero zvučelo tajný bol)

- pleonasmus (modrý blankyt)

- apostrofa (země jako jediná jistota je mu vším)

- gradace (temná noc, temnější noc nastává)

- barevnost (modrá, bílá, zelenorůžová)

TEMATICKÝ PLÁN: Téma, motivy

Téma:

- ostrá kritika společnosti (rozvrácená rodina, bezcitnost v mezilidských vztazích, lhostejnost k osudu člověka, marnost vzpoury proti osudu)

Motivy:

loučení - motiv, kdy se básník vrací zpět na popraviště

- Mácha je považován za básníka lásky v jakémsi zvláštním smyslu – filozof Eugen Fink (přítel Jana Patočky) říká, že milovat může jen smrtelná bytost, bytost, která si je vědoma své smrtelnosti, pomíjivosti a touží po nepomíjivosti prostřednictvím pomíjivých věcí, milovat může pouze ta bytost, která si je vědoma své konečnosti, své smrtelnosti

téma vraždy a sebevraždy – tehdy nepřijatelné

Časoprostor

Ve Výkladu Máje, určeném pravděpodobně cenzuře, Mácha psal: „Děj se koná u města Hiršberg (dnešní Doksy) mezi horami, na nichž hrady Bezděz, Pernštejn, Houska a v dálce Roll (dnes Ralsko) k východu, západu, poledni a půlnoci okazují.“

Děj se odehrává v okolí Doks. Mácha byl zdejší návštěvou hradu Bezděz a okolní přírodou zcela uchvácen, a sice v květnu ve třech denních dobách: večer, v noci a ráno. Vypravěč se pak na konci skladby vrací na místo popravy po sedmi letech.