Povinná četba - Shakespeare, William - Romeo a Julie

(Monteků a Kapuletů) – tragická láska mladých lidí, jejich boj o právo na

život, lásku, samostatné určení osudu; oslava síly milostného citu

2. Období: 1601–1608:

• TRAGÉDIE – není dodržena jednota místa, času a děje, obraz pozemského života, originální charakteristika postav a prostředí (samostatnost žen – rozhodují o svém životě samy), příčinou tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (x antická tragédie – osudovost), komické prvky neodděleny ostře od tragických, jazyk: verš i próza (lidové postavy), hovorovost, blankvers, mísení vysokých estetických hodnot s nízkými – král Lear a jeho šašek (vysoký žánr tragédii se šaškem).

- Romeo a Julie – konflikt dvou znepřátelených rodů ve Veroně (Monteků a Kapuletů) –

tragická láska mladých lidí, jejich boj o právo na život, lásku,

samostatné určení osudu; oslava síly milostného citu

- Hamlet, kralevic dánský – mravní dilema a rozpornost hrdiny, touha uskutečnit

vznešené ideály x pocit povinnosti potrestat zlo, úvahy o

smyslu života, lidské existence

- Othello – milostné drama, autor podává obraz žárlivosti a karierismu

- Král Lear – tragédie stáří, nevděk dětí, zištnost

- Mackbeth – tragédie osobnosti zničené touhou po absolutní moci

• HRA S ANTICKÝM NÁMĚTEM

- Antonius a Kleopatra

3. Období: po r. 1608:

• TRAGIKOMEDIE

• ROMANCE S POHÁDKOVÝMI MOTIVY

- Bouře

- Zimní pohádka – děj se odehrává na Sicílii a v Čechách, přičemž autor Čechám přisoudil

moře

• SONETY4

Sonet (znělka) = forma básně o 14 verších, rozdělených do 2 čtyřveršových a 2 tříveršových slov.

- 154 básní milostné, intimní lyriky

SOUČASNÍCI

Christopher Marlowe (Anglie) – Doktor Faust5 - rovněž drama

stalo se inspirací pro J. W. Goetha – dílo Faust

Geoffray Chaucer (Anglie) – Canterburské povídky

Dante Alighieri (Itálie) – Božská komedie

Giovanni Boccaccio (Itálie) – Dekameron

Francois Villon (Francie) – Malý testament (Odkaz), Velký testament (Závěť)

Miguel de Cervantes Saavedra (Španělsko) – Důmyslný rytíř Don Quiote de la Mancha

Lope de Vega (Španělsko) – Fuente Ovejuna [ovechuna] (Ovčí pramen)

Významní překladatelé Shakespeara:

J. V. Sládek, J. Vrchlický, Erich Adolf Saudek6, Martin Hilský7 – shakespearolog, přeložil kompletní Shakespearovo dílo

Český překladatel 1. pol. 20. stol.

V současnosti profesor anglické literatury na UK v Praze.

Inspirace:

Shakespeare čerpal náměty z kronik, antické historie, novel a básní, z ústní lidové slovesnosti

Příběh milenců z nesvářených rodů je znám už od Antiky ze Sicílie – Pyram a Thysbe v Ovidiových Metamorfózách. Dále se objevuje námět v Božské komedii od Danta, chybí zde ale milenecká láska, jedná se jen o spor rodů. Námět zpracovalo mnoho dalších spisovatelů včetně anglického básníka Arthura Brooka – Tragický příběh Romea a Julie. Z této předlohy Shakespeare vycházel.