Proměna

3. kapitola

Zranění, které mu způsobil otec, stonal měsíc, měl jablko zaražené v krunýři. Řehoř už neměl ani chuť a sílu lézt ve výškách. Od té doby nechávali vždy Řehořovi dveře otevřené v době večeře, potom je na noc zavírali. Neměli peníze, mimo toho, že chodit do práce otec, musela Markétka začít chodit prodávat do obchodu a matka šít. Pronajali i jeden pokoj vzácným pánům, kterým posluhovali a schovávali před nimi Řehoře. Chtěli se přestěhovat, jenže s Řehořem to nešlo. Řehoř už skoro nejedl a sestra, která se dřív snažila mu co nejvíce zavděčit už taky přestala. Dřív mu v pokoji uklízela, teď smetla jen to nejnutnější. Za Řehořem chodila jejich služka, když přišla do práce, byla na něj zlá a utahovala si z něj.

Jednou po večeři si páni sedli do obýváku a uslyšeli z vedlejšího pokoje hrát Markétku a vyžádali si ji k nim. Ona tam přišla a hrála, vzácní páni hned ztratili zájem, nýbrž Řehoř si vzpomněl na překvapení, které chtěl Markétce připravit – poslat ji na konzervatoř a tak vyšel se svého pokoje. Spatřili ho vzácní páni, otec se je snažil zahnat do pokoje, ale oni se nedali. Řehoř pochopil, že všichni to vzali zle, tak se vrátil do pokoje. Jenže nejedl a byl zraněný, tak to šlo velice pomalu, byl strašně slabý. Po odchodu Řehoře do pokoje Markétka pronesla, že takhle dál to nejde. Všichni se na tom shodli, jenže nevěděli co mají dělat. Ještě toho večera cítil Řehoř, že je slabý a jeho nožičky ho už neunesou, tak ležel v pokoji, myslel s láskou na rodinu a umřel. Ráno přišla služebná a jako vždy šla k Řehořovi do pokoje, kde zjistila, že je mrtvý a ihned to ohlásila rodině, které se vlastně ulevilo, že všechny ty těžké časy jsou pryč. Vyhodili vzácný pány z domu, vzali si v práci volno a vyrazili do města. Při tom obstarávání Řehoře a celé té situace zapomněli, že Markétka dospěla, a tak se rozhodli, že jí najdou hodného muže.