Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Prostý popis, líčení

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (16,35 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

15. Prostý popis, líčení a vypravování v mezilidské komunikaci a literatuře PROSTÝ POPIS CHARAKTERISTIKA – chceme-li popsat nějakého člověka, obvykle nám nestačí pouze jeho vzhled. Zajímá nás i to, jaký je – jeho vlastnosti a charakter. V takovém případě tedy obvykle píšeme charakteristiku, která má za úkol popsat jak vzhled, tak i vlastnosti. PROSTÝ POPIS – pokud máme ale za úkol popsat předmět, zajímá nás především jeho vzhled, materiál a v některých případech i funkce – píšeme popis, který na rozdíl od charakteristiky nepopisuje psychickou výbavu člověka nebo osobní pocity a bývá odbornějšího rázu. Struktura popisu NADPIS – stejně jako naprostá většina slohových útvarů musí i tento začínat nadpisem. Platí zde ovšem to samé co u charakteristiky – není nutností vymyslet nadpis, který zaujme každého. Stačí jednoduchý, stručný a přesný nadpis. Popisujete-li tedy například koupací úbor, bude naprosto v pořádku, když do nadpisu napíšete pouze „Koupací úbor“. Přeci jen píšete text odbornějšího rázu pro lidi, kteří by se rádi dozvěděli, jak vypadá koupací úbor. Budou tedy hledat především články obsahující toto slovní spojení, nikoli texty s chytlavým názvem. ÚVOD – následuje první odstavec, nečekaně úvod, kam napíšete základní informace o popisovaném předmětu. Hodí se napsat, že předmět existuje, kde se s ním můžeme setkat apod. SAMOTNÝ POPIS – v dalších odstavcích už předmět popisujete podrobněji. Vzhled, materiál, funkci a další důležité vlastnosti. Je dobré vždy věnovat jeden odstavec jednomu kritériu – nepřeskakovat tedy od materiálu k funkci a zase zpátky v jedné větě. Vyvarujete se tím zbytečným zmatkům, a i pro čtenáře bude snadnější text přečíst a správně pochopit. ZÁVĚR – v dalších odstavcích už předmět popisujete podrobněji. Vzhled, materiál, funkci a další důležité vlastnosti. Je dobré vždy věnovat jeden odstavec jednomu kritériu – nepřeskakovat tedy od materiálu k funkci a zase zpátky v jedné větě. Vyvarujete se tím zbytečným zmatkům, a i pro čtenáře bude snadnější text přečíst a správně pochopit. Jazyk jazyk by měl být přizpůsobený cílové skupině, pro kterou je prostý popis psán.Obecně ale platí, že se používá jazyk blízký odbornému stylu – tedy neutrální a srozumitelný. Žádné rýmy, experimenty, metafory, citově zabarvená slova či příliš krátké věty.Chyba není použití odborných výrazů – pokud možno ale takových, aby je cílová skupina měla šanci pochopit (interpunkcí pravděpodobně nic nezkazíte, ale ne každý bude vědět, co je hyperonymum) a zkratek. LÍČENÍ Dá charakterizovat jako subjektivně zabarvený básnický popis.Autor využívá vhodných obrazných pojmenování, rozlišuje slohové rozvrstvení slovní zásoby, popisuje své city, pocity a nálady.V líčení je vhodné používat básnických prostředků, jakými jsou např. obrazná vyjádření, metafory, personifikace, kontrasty, dynamická slovesa, básnické přívlastky a figury, jednočlenné věty jmenné, přirovnání…Velmi účinným kompozičním postupem u líčení je střídání pohledů na celek i detail.Správné líčení zasahuje všechny čtenářovy smysly – čtenář si předmět nebo situaci vybavuje nejen zrakově, ale i sluchově, hmatově a často i čichově. VYPRAVOVÁNÍ V MEZILIDSKÉ KOMUNIKACI A LITERATUŘE útvar slohového postupu vyprávěcíhov běžných hovorech – prosté vypravování událostí, zážitkův umělecké literatuře – základ epických dělv publicistice – fejeton, reportáž, črtav odborných pracích Podstata vypravování děj, příběh vystižený tak, aby si ho čtenář dovedl představitděj v průběhu, logické souvislosti nebo časové posloupnosti; událost skutečná nebo vymyšlenádůležitost zápletky (x dějový popis – bez zápletky)jedinečná událost, ale typická pro určitou dobu, prostředí, lidivztahy časové a příčinnostnípožadavek názornosti a živosti vypravování kompozice – vedle postupu vyprávěcího i postup popisný, charakterizační, úvahový i informačnívyprávěcí postup – události v pohybu, vývoji a čase; základní čas vypravování je čas minulý Možnosti: vytváření postupné dějové linie (zachován časový sled dějů)dodatečné podání dějové složky (např. v detektivce)retrospektivní postup (zvl. vzpomínky) – vyprávění s rámcem (vychází se z konce událostí a pak se vyprávění vrací k začátku)odbočení od základní dějové linie – retardační účinek (zpomaluje vypravování, zvyšuje napětí)popisný postupprostředí v souvislosti s událostmisubjektivní popis (líčení) – lyrický popis, obrazné prostředky, dějová slovesa, personifikace, volný sled smyslového vnímánídějový popis (bez zápletky), hromadění informací, výčet x statický popis (zeslabena dějovost, v popředí stav popisovaného objektu)rychlost vnímání – využití vět jednočlenných jmennýchcharakterizační postupcharakteristika postav, prostředívýkladový postupobjasňuje vnitřní příčinné vztahy řeč vypravěče a řeč postavpůvodně (v starší próze) – objektivnost vypravěče, subjektivnost jednajících postavpozději (v novější próze) – subjektivizace vypravěčeřeč přímá, nevlastní přímá, polopřímá; vnitřní monologjazyk vypravování – názorný a živývšechny vrstvy národního jazyka, nespisovné prostředky použity náznakově, zvláště v přímé řeči; slova citově zabarvená; slova významově bohatá, zvláště slovesa (nositel děje)syntaxmaximální rozmanitost, nepříliš složitá větná stavbadějové napětíkrátké, souřadně spojované větyopakování spojek, zvláště souřadících, anebo bezespoječné větyprézens historický při uvádění děje probíhajícího v minulostistřídání přímé řeči postavuvolnění dějového napětí – delší věty, složitější větná stavbazvláštnosti větné vazby, zejména osamostatnělé větné členy, infinitivní konstrukce

Témata, do kterých materiál patří