Prostý popis, líčení

15. Prostý popis, líčení a vypravování v mezilidské komunikaci a literatuře

PROSTÝ POPIS

CHARAKTERISTIKA – chceme-li popsat nějakého člověka, obvykle nám nestačí pouze jeho vzhled. Zajímá nás i to, jaký je – jeho vlastnosti a charakter. V takovém případě tedy obvykle píšeme charakteristiku, která má za úkol popsat jak vzhled, tak i vlastnosti.

PROSTÝ POPIS – pokud máme ale za úkol popsat předmět, zajímá nás především jeho vzhled, materiál a v některých případech i funkce – píšeme popis, který na rozdíl od charakteristiky nepopisuje psychickou výbavu člověka nebo osobní pocity a bývá odbornějšího rázu.

Struktura popisu

• NADPIS – stejně jako naprostá většina slohových útvarů musí i tento začínat nadpisem. Platí zde ovšem to samé co u charakteristiky – není nutností vymyslet nadpis, který zaujme každého. Stačí jednoduchý, stručný a přesný nadpis.

Popisujete-li tedy například koupací úbor, bude naprosto v pořádku, když do nadpisu napíšete pouze „Koupací úbor“. Přeci jen píšete text odbornějšího rázu pro lidi, kteří by se rádi dozvěděli, jak vypadá koupací úbor. Budou tedy hledat především články obsahující toto slovní spojení, nikoli texty s chytlavým názvem.

• ÚVOD – následuje první odstavec, nečekaně úvod, kam napíšete základní informace o popisovaném předmětu. Hodí se napsat, že předmět existuje, kde se s ním můžeme setkat apod.

• SAMOTNÝ POPIS – v dalších odstavcích už předmět popisujete podrobněji. Vzhled, materiál, funkci a další důležité vlastnosti. Je dobré vždy věnovat jeden odstavec jednomu kritériu – nepřeskakovat tedy od materiálu k funkci a zase zpátky v jedné větě. Vyvarujete se tím zbytečným zmatkům, a i pro čtenáře bude snadnější text přečíst a správně pochopit.

• ZÁVĚR – v dalších odstavcích už předmět popisujete podrobněji. Vzhled, materiál, funkci a další důležité vlastnosti. Je dobré vždy věnovat jeden odstavec jednomu kritériu – nepřeskakovat tedy od materiálu k funkci a zase zpátky v jedné větě. Vyvarujete se tím zbytečným zmatkům, a i pro čtenáře bude snadnější text přečíst a správně pochopit.

Jazyk

• jazyk by měl být přizpůsobený cílové skupině, pro kterou je prostý popis psán.

• Obecně ale platí, že se používá jazyk blízký odbornému stylu – tedy neutrální a srozumitelný. Žádné rýmy, experimenty, metafory, citově zabarvená slova či příliš krátké věty.

• Chyba není použití odborných výrazů – pokud možno ale takových, aby je cílová skupina měla šanci pochopit (interpunkcí pravděpodobně nic nezkazíte, ale ne každý bude vědět, co je hyperonymum) a zkratek.

LÍČENÍ

• Dá charakterizovat jako subjektivně zabarvený básnický popis.

• Autor využívá vhodných obrazných pojmenování, rozlišuje slohové rozvrstvení slovní zásoby, popisuje své city, pocity a nálady.

• V líčení je vhodné používat básnických prostředků, jakými jsou např. obrazná vyjádření, metafory, personifikace, kontrasty, dynamická slovesa, básnické přívlastky a figury, jednočlenné věty jmenné, přirovnání…

• Velmi účinným kompozičním postupem u líčení je střídání pohledů na celek i detail.

• Správné líčení zasahuje všechny čtenářovy smysly – čtenář si předmět nebo situaci vybavuje nejen zrakově, ale i sluchově, hmatově a často i čichově.