puskin-ovzen_onegin

Druhá hlava

Oněgin přichází na ves, kde zdědil strýcův statek. Seznamujeme se zde s prostředím a postavami, mladým básníkem Vladimírem Lenským a dvěma dcerami rodiny Larinových, veselou Olgou a zasněnou Taťánou.

Třetí hlava

Oněgin s Lenským jezdí k Lariným stále častěji. Lenský se zamiluje do energické Olgy a nesmělá Taťána do Oněgina. V této části nalezneme i nejslavnější část románu, známý dopis, v němž se Taťána vyznává ze své lásky.

„Já píši vám - co mohu více?Co ještě mohu dodati?Teď vím, že máte právo sicemne pohrdáním trestati,leč věřím ještě, nešťastnice,že mne váš milosrdný soud,nemůže přece zavrhnout..."

Čtvrtá hlava

Začíná setkáním Taťány a Oněgina v aleji, kde Evžen odmítne lásku nesmělé a romanticky založené dívky, čímž ji velmi hluboce raní. Nicméně Taťána ho stále miluje a velmi se kvůli neopětované lásce trápí.

Pátá hlava

Lenskij a Oněgin jsou slavnostně pozváni na Taťániny jmeniny, kde Evžen otevřeně koketuje s Olgou, čímž nejenže ještě více ubližuje Taťáně, ale rozzuří svým chováním i svého přítele Lenského.

Šestá hlava

Žárlivý Lenskij vyzve Oněgina na souboj, ale sám je při něm zastřelen. Oněgin se zhrozí svého činu a vůbec všeho, co se na statku děje, a odchází ze vsi, aby se zbavil výčitek svědomí.

Sedmá hlava

Olga se šťastně vdala za hulánského důstojníka a odchází z domova, romantický básník a snílek Lenskij je v jejím srdci zapomenut. Matka s Taťánou odjíždí do Moskvy v naději, že si tam děvče snadněji najde ženicha.

Osmá hlava

Oněgin a Taťána se znovu po letech setkávají v Moskvě na jednom plesu. Taťána je provdaná za generála a Evžen si teprve teď uvědomí svou chybu a opravdově se do ní zamiluje. Napíše jí dopis, ve kterém se jí svěří se svou láskou a lituje svého dřívějšího chování, nicméně je jednoznačně odmítnut, přestože se Taťána netají s tím, že Evžena stále miluje.

"Já miluji vás (k čemu lháti?),však jiný už je mužem mým,a já ho nikdy nezradím."

(Taťána)

Na konci knihy se objevují úryvky z Oněginova putování (původně to měla být jedna z hlav knihy).

Existovala i desátá hlava, ale tu Puškin spálil. Zachovaly se z ní jen šifrované útržky, o jejichž obsah se dodnes vedou spory. Autor se tu snažil zachytit politickou atmosféru v kruzích vojenské inteligence před děkabristickým povstáním.

Hlavní myšlenka

Autor vyjadřuje obraz ruské společnosti na počátku 19. století, tápání tehdejší rodové šlechty, která byla z vládnoucí pozice vytlačena byrokracií a hledala tudíž východisko k návratu k ruským tradicím, k venkovu a rodinnému krbu. Hledání klidu je ústředním bodem v životě hrdinů. Skrze ně jsou v Evženu Oněginovi na poměrně malé ploše zhuštěny podstatné problémy jedince a světa, Ruska a Evropy, romantismu a jeho různých podob.