PYGMALION

∙ Hlavní téma: výuka Lízy, aby se z okraje společnosti dostala mezi smetánku, rozvrstvení společnosti

∙ Motivy: emancipace žen, důstojnost, rozvrstvení společnosti

∙ Hlavní postavy:

Henry Higgins (muž se zápisníkem) - studuje a živí se fonetikou (fonetika - věda o řeči); dokáže zařadit kohokoliv s přesností 6 mil a v Londýně s přesností 2 mil (určí, odkud pochází podle jeho přízvuku); Higgins je starý mládenec, nechce se vázat; líbí se mu spíše starší, vyzrálé ženy; velmi necitlivý (bez emocí)
Plukovník Pickering - zabývá se výzkumem indických jazyků a je autorem hovorového sanskrtu; přijel za Higginsem z Indie; na rozdíl od Higginse se umí chovat i ve společnosti, poté s Lízou i soucítí, má výčitky svědomí
Líza Doolittlová - pouliční květinářka, trochu pomatená, ale slušná a celkem pěkná dívka; díky své mluvě (vyjadřování) a hlavně chudobě je považována za nejnižší vrstvu obyvatelstva (sociální třídy) a je s ní i tak zacházeno; díky Higginsovi a Pickeringovi, kteří ji naučí správně mluvit, z ní udělají dámu; Líza má sen, že bude mít svoje květinářství a prodávat v něm
Freddy - syn paní Eynsford-Hillové; bláhově zamilovaný do Lízy
pan Doolittle - otec Lízy, povoláním popelář, který hodně pije; když se Higgins ujme Lízy, snaží se z něj pan Doolittle vytáhnout peníze za to, že mu Lízu odvedl; ve skutečnosti ale Líza s otcem moc dobrý vztah nemá, ale i jemu je to jedno (chce jen peníze)
paní Higginsová - velmi slušná, společenská a mravně založená žena, která nakonec Líze pomáhá, protože se jí nelíbí, jak její syn Higgins a také Pickering Lízu využili

∙ Časoprostor: Londýn, začátek 20. století

∙ Kompoziční plán: chronologická kompozice, závěr hry = happy end (pouze zdánlivý), předmluva, 5 dějství, epilog, psáno jako scénář

∙Expozice – představení postav, setkání Lízy a Higginse

∙ Kolize – sázka Higginse a Pickeringa

∙ Krize – Lízina proměna po 6 měsících, která ohromí společnost

∙ Peripetie – Líza nedostane pochvalu ani uznání a utíká za profesorovou matkou, mezitím se její otec stává boháčem

∙ Závěr – Líza a Higgins se udobří, dá přednost chudému Freddymu a otevře si své malé květinářství

∙ Jazyk:

∙ forma dialogů, jazyk hovorový, jednoduchý, kontrast jazyka nižší a vyšší společnosti

∙ detailní scénické poznámky

∙ v Líziných promluvách chybná výslovnost, polykání celých slabik

∙ užívá ironii ke kritice společenským konvencím, předsudky a špatné lidské vlastnosti

∙ zdrobnělina (poseroutka), nedokončené věty, nespisovné výrazy (vo sebe, bejt, tu), přirovnání (nebublejte tu jako holub na báni)

∙ Vlastní názor: Hra se mi velice líbila, což není moc obvyklé. I když dost často jsem měl problém s promluvami Lízy, kvůli nespisovné češtině. Příběh byl hezký, a konec mě velmi potěšil. Hlavně se mi líbil autorův nápad přenést antický příběh o sochařovi do novodobé Anglie.