Pygmalión

3. dějství
Paní Higginsová má přijímací den, ale dosud se nikdo nedostavil. Seděla ve svém salónu na Chelsea Embankment, který byl elegantně a společensky zařízený. Uprostřed pokoje měla velký otoman, koberce, okna zdobily kašmírové závěsy, na stěnách viselo několik olejů. Bylo mezi čtvrtou a pátou odpoledne, když se rozlétly dveře a do pokoje vpadl její syn Henry Higgins. Jeho matka se polekala a pokárala ho za to. Higgins jí začal vyprávět o tom, jak našel Lízu. Pozval ji ke své matce na návštěvu a chtěl, aby jeho matka posoudila, zda se Líza hodí do společnosti. Jejich hovor byl přerušen návštěvou paní Eynsford-Hillové a její dcery Kláry. Paní Higginsová je představila. Kláře se pan Higgins jevil jako budoucí možný manžel i přes to, že se nechoval zrovna zdvořile. Byl podrážděný jejich návštěvou. Komorná uvedla pana Pickeringa. Ten se ptal paní Higginsové, jestli jí Henry řekl, proč přišli. Pan Higgins byl stále podrážděný a klel. Komorná uvedla pana Freddyho Eynsford-Hilla. To Higginse "potěšilo" ještě víc. Všichni si byli navzájem povědomí, ale nevěděli, kde se už viděli. Komorná uvedla Lízu. Líza zdvořile pozdravila a přítomné okouzlila svým šarmem. Klára a Freddy z ní nemohli spustit oči. Všichni se dali do řeči. Začali konverzovat o počasí. Freddy se jejím zdvořilým frázím smál. Paní Hillová se bála, aby se neochladilo a v jejich rodině nechytili chřipku. Na to Líza odvětila, že její teta zemřela na chřipku. Pak se rozpovídala o své rodině, o tom, jak si myslí, že její tetu zamordovali a otec že chlastá. Opět měla zvláštní způsob vyjadřování, ale Kláře a Freddymu se to velmi líbilo. Pan Higgins si odkašlal a tím naznačil, že už je čas jít. Freddy nabídl Líze doprovod, ale ta jela domů taxíkem. Klára pochytila způsob vyjadřování od Lízy a velmi se jí to líbilo, ale její matka z toho nebyla moc nadšená. Když všichni odešli, ptal se Higgins a Pickering paní Higginsové, jestli se Líza hodí do společnosti. Ta se jim pouze vysmála a řekla jim, že s Lízou musí mít ještě hodně práce. Bála se toho, že s Lízou přišel do místnosti i problém. Co s ní bude dál, po těch šesti měsících? To si Higgins s Pickeringem nenechali líbit a začali vášnivě diskutovat o Lízině talentu, o neuvěřitelném cítění pro hudbu a o její bystrosti. O budoucnost se nestarali. Společně se domluvili, že ji vezmou na shakespearovskou výstavu. Oba odešli domů, paní Higginsová byla mírně nervózní. Líza brzy zazářila jako opravdová princezna. Byl letní večer a všichni přijeli na londýnské velvyslanectví. Líza vypadala překrásně a všichni přítomní byli ohromeni. Vešli do velvyslanectví a k Higginsovi přišel neznámý muž. Představil se jako Nepomuk, jeho bývalý žák a dnes skvělý fonetik a překladatel. Líza se seznámila s hostiteli a udělala na ně ohromný dojem. Hostitelka chtěla po Nepomukovi, aby zjistil o Líze víc. Když se Higgins a Pickering bavili s vévodou a vévodkyní, vmísil se do rozhovoru Nepomuk s tím, že zjistil víc. Líza je prý podvodnice, není pravou Angličankou, ale Maďarkou. Maďarskou princeznou. To Higgins popíral, tvrdil, že je to jen prostá londýnská holka, kterou fonetik naučil chování. Nikdo mu nevěřil. Za chvíli se k nim připojila Líza a omlouvala se Pickeringovi a Higginsovi, že jim prohrála sázku. Pickering ji pochválil, že sázku vyhrála několikrát. Unavení odešli všichni domů.