Renesance v literatuře

Renesance

- 14. – 17. Století

- znamená znovuzrození

- znaky: návrat k antice, zájem o člověka, kult smyslu a rozumu, mnohostrannost umělců, literatura v národních jazycích

Italská renesance

• Dante Alighieri – Florenťan, 20 let strávil ve vyhnanství

• „Božská komedie“ – alegorická báseň psaná v italštině, pouť člověka za spásou. Má 3 oddíly → Peklo, Očistec, Ráj. Autor touží po poznání nadpozemského života a po pravdě

- Givoanni Boccacio – psal novely, zakladatel novodobé prózy, pochází z Florencie

- „Dekameron“ – sbírka 100 příběhů vypravovaných 7 ženami a 3 muži utíkajícími z Florencie před morem.

Název z řečtiny „deka“ – deset, „hemera“ – den

• Francesco Petrarca – italský básník a prozaik, vysvěcen na kněze

• „Sonety Lauře“ – vzor evropské lyriky, milostné verše, ve kterých je popsán skutečný milostný zážitek, radost i zklamání, štěstí i bolest

• Sonety – lyrický žánr, který má 14 veršů a pravidelný rým

Francouzská renesance

• Villon – básník, lyrik, žil bouřlivý život, první prokletý básník

• Malý testament (Odkaz)- sbírka ironického a satirického obsahu

• Velký testament (Závěť) – soubor básní a balad z prostředí pařížského podsvětí, hospod i paláců. Popisuje obraz vlastní bídy

- Rabelais – mnich a lékař, psal satiry

- Gargantua a Pantaguel – pětidílný satirický román, parodie na rytířské romány. Příběh Gargantuy od narození přes studia a úvahy o ženitbě

- Michel de Montaigne – humanistický spisovatel a filozof

- Eseje- třídílný soubor úvah o životě, výchově, lásce, zvycích

Španělská renesance

• 16. – 17. století → zlatý věk španělského písemnictví

• Největší koloniální stát

• Velký význam katolické církve

• 2 nové typy románu: 1) román rytířský – prozaické zpracování středověké rytířské epiky, preferována složka dějová, hlavní postavou byl rytíř

2) román pikareskní – (piclo → šibal, šejdr) – forma dobrodružného románu, hlavní postavou = šibal představující ideál lidské podnikavosti, vynalézavosti

• Lope de Vega – divadelní teoretik a nejvýznamnější teoretik španělské renesance, napsal před 1800 her – náboženské, historické, milostné, rytířské

• Fuente Ovejuna – tříaktová divadelní hra nazvaná podle vesnice, kde došlo ke vzbouření proti tyranovi Gomezovi, a byl zabit. Jeho vrah měl být potrestán, ale vesničané ho neprozradili. Náměť lidské cti a spravedlnosti, viny a trestu.

• Miguel de Cervantes y Saavedra – básník, prozaik a dramatik, nejvýznamnější osobnost španělské renesance

• Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha – dvoudílný román, který vznikl jako satira na rytířské romány. Hlavním hrdinou je zchudlý vesnický zeman, který je velkým čtenářem dobrodružných rytířských románů → přijde o zdravý rozum. Zhlédne se v rytířském světě plném ideálů. Rozhodne se, že obnoví zašlou slávu rytířství. Vydá se na starém koni vybaven kopím, zbrojí za dámu svého srdce označí prostou dívku. Na cestě sklidí akorát porážku a smích. Doproází ho sluha Sancho Panza. Don Quijote bojuje s větrnými mlýny, které považuje za obry, se stádem ovcí, které považuje na nepřátelské vojsko. Příhody končí zesměšněním nebo výpraskem. Vrací se domů a vystřízliví ze svých fantazií → smrt.