Spalovač mrtvol

Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol (1967)

Literárně historický kontext

Zasadit dílo do kontextu autorovy tvorby: Autorovo nejznámější, nejvýznamější a zřejmě i čtenáři nejoblíbenější dílo

Zasadit dílo do literárního/obecně kulturního kontextu: V ČSSR vládnou komunisté, v 60. letech dochází k uvolňování situace a tedy i uvolnění kontroly mezi vydávanými díly.
1967 – 4. sjezd spisovatelů – spisovatelé vystoupili proti politickému vedení = Pražské jaro


I. část

Časoprostor: Praha (pražské ulice, krematorium, casino), období raného Protektorátu (cca 1937-1939) před druhou světovou válkou. V závěru příběhu je ještě zmíněn konec války.
Literární druh a žánr: druh: próza, žánr: hororová novela

Analýza kompoziční výstavby textu: kompozice chronologická, kniha členěna do 15ti kapitol. Vystupňované napětí, propojuje reálný svět s iluzemi, sny a halucinacemi. Autor používá spisovný jazyk (i v řeči postav).
Věty jsou jednoduché i souvětí. Používá cizí slova z němčiny (mein lieber Karl) čím dále v knize, tím více častěji, nářečí (gatě) a archaizmy (apatyka, alamara, kutna). Vulgarizmy (blbec, ty seš blbá), označování členů Karlovy rodiny (hlavně pak manželky) eufemizmy místo užívání jejich jmen (nadpozemská, nadoblačná, něžná,…), užívání zdrobnělin (Zinuška) anebo vznešenými a mrazivě něžnými přívlastky (nebeská, drahá, nadoblačná, blažená, čarokrásná, něžná,…). Oxymorón (věčný život). Kontrasty: názory Karla a Williho, názory Karla na začátku příběhu a jeho názory na konci
Věty se stejným obsahem, ale jinak řečené. Hlavní hrdina má v knize tendenci stále dokola opakovat nějakou informaci a navíc opakuje věty, které někde slyšel.


Zasadit výňatek do kontextu díla: ----------------------------------------------

Postihnout téma a motiv:
Téma: manipulace, vliv druhé světové války, ideologie a demagogie na změnu charakteru člověka
Motiv: varování proti fašizmu, lehce ovlivnitelní manipulovaní jedinci, symboly zla a násilí

II. část
Charakterizovat vypravěče: Vypravěčem je samotný autor, er-forma, vypravěč nezasahuje do děje, pouze vypráví
Pohovořit o hlavní postavě:
Karel = Roman Kopfrkingl - Zaměstnanec krematoria, svou práci bere jako poslání, povýšení). Sám sebe vidí jako romatika, milovníka hudby, vzorného otce a manžela. Přeje si, aby ho manželka oslovovala Roman (protože je romantik).
- Ze začátku dobrý a spolehlivý manžel a otec (nechával se pravidelně vyšetřit od lékaře na pohlavní choroby – nechtěl riskovat nákazu manželky). Proměna: udavač, nacista, patologická postava, vyvraždí celou rodinu kromě dcery. Přítel Willi.
- Ze zásadového člověka s krásnými názory (alkohol je špatný, manželství je posvátné, Židé jsou velmi dobří lidé) se postupem děje stává ideologií zmanipulovaný a šílený psychopat, který vraždí své nejbližší a své chování ospravedlňuje tím, že zabitým nešťastníkům pomáhá od utrpení. Nakonec sám sebe vidí jako meciáše, reinkarnaci Buddhy.
- Ze začátku uznává jedinou ideologii; že spalovat mrtvoly je jeho poslání. V průběhu příběhu „přesedlá“ díky svému příteli Willimu k ideologii nacizmu
- S ostatními zaměstnanci má nejprve dobré vztahy, poté je udává gestapu.
- Ideologie mu zatemní mysl natolik, že skončí v blázinci. Příběh končí, když se Karel dívá z blázince na z koncentračního tábora vracející se Židy a myslí si, že jsou šťastné lidstvo, protože je spasil.

Lakmé = Marie: milovaná manželka, jsou spolu 19 let. Karel by jí snesl modré z nebe, na konci knihy ji pro její židovský původ oběsí a předstírá, že se jedná o sebevraždu.