Stařec a moře zpracováno

Kontext: 1. pol. 20. století, meziválečná próza- v moderní próze jde především o zobrazení individua – subjektivizace, používání introspektivní metody, zobrazuje se vnitřní realita (konfrontace vnitřního světa s okolím), ubývá dějovost a na místo toho se autoři zabývají více vztahy a pocity, dochází k proměnám ve vnímání času (tzv. vnitřní čas), objevují se skryté významy – podtext (Ernest Hemingway), prvky absurdity (Romain Rolland), mnohovýznamovost a experimenty s jazykem,

proud realistický – autoři se drží tradičního vypravování; realistický pohled na psychologie člověka (Romain. Rolland, Ernest Hemingway, Erich Maria Remarque)

proud experimentální – skupina autorů, kteří experimentují s kompozicí i jazykem (slang, argot atd.), syntax (=interpunkce), prolínají časová pásma a jsou více subjektivnější než realistický proud (James Joyce, Franz Kafka, Marcel Proust)

ztracená generace- zažili I. světovou válku, kterou byli ovlivněni – po návratu z války se nemohli zařadit do života, hledali smysl, témata jsou skepse a hledání místa v životě (Erich Maria Remarque, Francis Scott Fitzgerald, Romain Rolland)

Další díla: Komu zvoní hrana, Fiesta, Sbohem, armádo, Pátá kolona

Další autoři: Erich Maria Remarque- na západní frontě klid, John Steinbeck – Divoké palmy, Francis Scott Fitzgerald – Velký Gatsby

Zasazení výňatku: ke konci díla, po vítězném souboji s rybou a před poražením od žralků -> souboj člověka s přírodou-> příroda vždy vyhraje. Motiv rukou- symbol jeho utrpení

Téma: boj starce s rybou -> přírodou, život chudých rybářů, smyslem života není jen zisk

Motivy: ruce, ryba, moře, žralok

Postavy:

stařec Santiago- hlavní hrdina; kubánský rybář velice pevné vůle a skromné povahy, který musí tvrdě pracovat, aby se uživil, neúnavný, nebojácný, fyzicky i duševně silný člověk, hrdý na svou práci, schopen bojovat až do posledních sil

chlapec Manolin- velmi obětavý, laskavý, nápomocný, má rád starce, pomáhá mu a stará se o něj

Dimaggio- basebolista, Manolin sbira jeho karticky- starý, ale heroické okamžiky jako Santiago

vztah mezi Santiagem a Manolinem = přátelé, stařec chlapce učil, chlapec starci pomáhal

vypravěč: er-forma

časoprostor: 50. léta 20. století; kubánská vesnice a moře poblíž hlavního města Havany

děj: Kniha vypráví o starém rybáři Santiagovi, kterého začíná trápit, že už se mu delší dobu nedaří chytit větší rybu, díky čemuž ani nemá z čeho jíst. Aby toho nebylo málo, tak s ním na moře, kvůli zákazu svého otce, přestane jezdit velký pomocník, chlapec Manolin. Ten se o něho staral, dával mu jídlo a pomáhal mu na moři. Stařec má ovšem svoji hrdost a rozhodne se všem dokázat, že stále dokáže chytit velkou rybu. Druhý den ráno se proto na moři vydá dál, než kdy byl. Kvůli svým zkušenostem ví, že pokud chce chytit velkou rybu, tak musí udice spustit do velkých hloubek. Po několika neúspěšných dnech na vodě chytí vysněný úlovek – zabere opravdu velká ryba. Neví sice, jak vypadá, ale podle chování ryby pozná, že je to jeho snad největší úlovek. Ryba ho však překvapí svou silou a začne ho táhnout na otevřené moře. Stařec se ji snaží zadržet, je však starý a po několika hodinách svůj boj vzdává. Ryba ho vytrvale táhne dál a stařec je velmi vyčerpán a unaven, nepouští ji však z lodě, protože věří, že se jednou unaví a on ji bude moct zabít. To se mu – díky svým zkušenostem – podaří. Stařec ulovenou rybu přiváže k loďce a vydá se domů. Jenže krvácející ryba přivábí několik žraloků. Rybář se s nimi snaží bojovat, ale nemá šanci a žraloci mu rybu do posledního drobečku sežerou. Zůstane jenom kostra, se kterou se v noci vrátí do přístavu a vyčerpán odejde do svého domu. Ráno ho v posteli objeví chlapec, počká, až se probudí, a potom mu povídá, kolik lidí se shromáždilo kolem obří kostry. Lidé kostru ryby obdivují a stařec na sebe může být hrdý.