Staroslovenština

2. STAROSLOVENŠTINA – PRVNÍ SLOVANSKÝ SPISOVNÝ JAZYK NA NAŠEM ÚZEMÍ

• církevní slovanština

• spisovná norma vznikla na základě nářečí používaného v okolí Soluně v 9. století.

• s určitými změnami se používá dodnes, ne už však jako živý jazyk, nýbrž jako bohoslužebný jazyk církví byzantského obřadu (řeckokatolická, pravoslavná)

• staroslověnštinu nelze zaměňovat s praslovanštinou - zatímco z praslovanštiny se vyvinuly všechny slovanské jazyky, staroslověnština už leží na jedné ze tří vývojových větví, které z praslovanštiny vycházejí: na větvi jihoslovanské.

Název

• původní název byl starobulharština, což vyjadřovalo názor, že se jedná o původní variantu bulharštiny

• s tím nesouhlasil jiný směr bádání, který tento jazyk označil za staroslověnštinu, tedy původní variantu slovinštiny.

• později byla odmítnuta i tato teze a byl zvolen neutrální název církevní slovanština

Historie

• staroslověnština má ze všech slovanských jazyků nejstarší písemné památky (9. století)

• věrozvěstové Cyril a Metoděj přeložili do staroslověnštiny řadu křesťanských textů, když se připravovali na svou misi na Velkou Moravu

• po pádu Velkomoravské říše (10. století) vytlačila staroslověnštinu jako liturgický jazyk z moravského území latina.

• staroslověnština se však udržela na Balkáně díky žákům Cyrila a Metoděje

• Kliment Ochridský se podílel na jejím zavedení jako liturgického jazyka v nově osamostatněném Bulharsku, kde nahradila řečtinu. S pravoslavím se pak šířila do Srbska, Rumunska a Kyjevské Rusi - Kyjev se stal novým centrem církevněslovanského písemnictví, z něj se staroslověnština šířila dále po Rusku

• staroslověnština fungovala i jako jazyk úřední (podobně jako latina v západní Evropě) - národní jazyky ještě neměly své spisovné normy, proto jim spisovným jazykem byla staroslověnština.

Rozšíření

• církevní slovanština již po staletí nefunguje jako mateřský jazyk.

• její uživatelé ji mají jako druhý jazyk, který navíc již ztratil funkci jazyka dorozumívacího a používá se více méně jen při bohoslužbách

Písmo a hláskosloví

• Cyril pro staroslověnštinu nejprve vyvinul nové písmo, hlaholici

• hlaholice se používala na Velké Moravě, epizodně ještě ve 11. století v Sázavském klášteře v Čechách, nejdéle se však udržela v Chorvatsku, a to přesto, že tam se po rozkolu církve přiklonili k římskokatolickému směru a přijali latinu.

• zhruba o půl století později vznikla v Bulharsku cyrilice, kterou pravděpodobně sestavili Cyrilovi žáci

• Cyrilice byla praktičtější, protože její písmena byla jednodušší a hlavně se více podobala svým řeckým vzorům, a řeckou abecedu tehdejší gramotná vrstva (tj. duchovní) v Bulharsku ovládala dobře

Slovní zásoba

• slovní zásoba staroslověnštiny v převážné míře navazuje na všeslovanskou slovní zásobu praslovanštiny, částečně je obohacena novými slovy z domácích základů a hojnými přejímkami z jiných jazyků.

• domácí slovní zásoba zahrnuje především slova pro výrazy z oblastí, které souvisely s běžným životem Slovanů - slova z okruhu příbuzenského a vůbec popisující společnost a společenské vztahy v předstátní době, slova popisující lidské tělo, živou i neživou přírodu, hospodaření a slova popisující většinu dějů souvisejících s těmito oblastmi

• kromě toho obsahuje praslovanština i slova přejatá, jednak z předindoevropských jazyků původních obyvatel Evropy (většinou slova pro rostliny a živočichy), už v předstaroslověnském období pak přijímala i slova z jiných indoevropských jazyků