Starověká Čína

Též jsem z dobré krve -- otcův zámek

tyčí se jak císařův a shlíží

spletí oken do svých starých zahrad.

Muž je milec císařův a dostal

kopí zlaté za své věrné služby...

Jeho čest je mojí ctí též, pane.

Srdce, které miluje vás, sice

řeklo, že jste bez falše, a v úctě

na mne mysle, poslal jste ty perly --

nemůže to být však, neboť věrna

věrnému jsem muži; miluji vás,

můj pane, horce, ale slíbila jsem

už jednou věrnost pro celý svůj život.

Vezměte proto, miláčku, své perly

a vězte: slzami jsou vlhké,

které z očí na ně napadaly.

proč jste se mnou nesetkal se, pane,

než jsem, volna, věrnost darovala!

Čang Ťi

Horský domek

Stezičkou horskou

do výše stoupám.

Kde je jí konec?

Pramínek hrká

rozvernou píseň.

V listoví vítr.

Štěkají horští psi.

Světýlko v domku

mezi sosnami

svítí

za mlhou podzimních mraků.

Lü Lun

Část sedmá

Při pohledu na město Nanking

Mží lehce na řeku a trávu na březích.

Šest dynastií přešlo jako racků smích --

a s hradeb paláce bez citu na to zří

zelených řada vrb v nádheře smuteční.

Wej Čuang

Tam nahoře

Tam nahoře u řeky Čele,

tam nahoře pod kopci Jin --

tam sklopená číše nebe

kryje mou chudičkou zem.

Tam vysoko klene se nebe,

tam široko stele se zem,

vítr tam do travin bije

a do ovcí s beranem.

Lidová píseň (ze Severu)

Část osmá

Tři ukolébavky

I

Lidé slaví Nový rok,

Nový rok,

a my s nimi.

Lidé maso chlemtají,

chlemtají,

a my sliny.

(Ne že bychom neměli,

neměli

laskominy,

máme, ale peníze,

peníze

má zas jiný.)

Lidé slaví Nový rok,

Nový rok,

a my s nimi.

Žerem plevy, kořínky,

kořínky,

moučník z hlíny.

(Ne že tebe nechceme,

nechceme,

plný stole,

když my ale nemáme,

nemáme

ždibec pole!)

II

Nekřič, malý mudrlante,

nekřič, malý mudrci,

až vyrosteš, nebudeš už

líhat doma za pecí.

Tlusté knihy budeš čítat,

bude z tebe hodný syn,

až je přečteš, bude z tebe,

drobečku můj, mandarin.

(Že jsi chudý, tvá maminka,

ach, tvá maminka,

nebude mít nikdy z tebe

mandarinka!)

III

Neplač, mazle, mazlíčku,

chlapci přece nepláčí,

až vyrosteš, budeš taky

bydlet v pěkném paláci.

Nové šaty budeš nosit,

jíst jen nové obilí,

jen aby to moje oči

také ještě spatřily!

(Že jsme chudí, tvá maminka,

ach, tvá maminka,

neuvidí nikdy takhle

svého synka!)

Wang Si-ťien