Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Starověká Čína

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (27,26 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Starověká Čína Zpěvy staré Číny, Mathesius, Bohumil, Melantrich, Praha, 1950 O autorovi a jeho tvorbě: Bohumil Mathesius(14. 7. 1888 – 2. 6. 1952) byl českým básníkem, překladatelem, editorem, publicistou aliterárním vědcem (rusistou). Studoval naUniverzitě Karlověobory čeština a francouzština. Specializoval se naruskou literaturu. Překládal však také z němčiny, francouzštiny, norštiny a latiny. Nejznámějšími a nejuznávanějšími díly však se však staly jehoparafráze a volné překlady staré čínské poezie. Byly vytvořeny za spolupráce se sinologem (vědní obor zabýv. se studiem čínského jazyka, kultury, historií)Jaroslavem Průškem. Bohumil Mathesius se k čínské poezii poprvé dostal ve sbírce„Černá věž a zelený džbán“(1925) – tato sbírka se stala jádrem pro pozdější sbírky„Zpěvy staré Číny“(poprvé vydána 1939). Později tuto sbírku doplňoval o„Nové zpěvy staré Číny“(1940) a později „Třetí zpěvy staré Číny“ (1949). Později všechny tři sbírky vydal v jednom svazku -„Zpěvy staré Číny ve třech knihách“ (1950). O knize: Jedná so o označení několika básnických knih Bohumila Mathesia. Obsahujevolná přebásnění staré čínské poezie. Jedná se většinou o velicevolné překlady. Texty označovány jakoparafráze(volné zpracování cizí předlohy, nepřímá citace). Zpěvy staré Číny se soustřeďují především namilostnou, přírodní lyriku. Obsahují ale i veršefilosofické a proti válečné. Sbírkalyrických básní„Zpěvy staré Číny“ je rozdělena na8 částí. Pojednává se v ní o kráse, lásce, přírodě, válkách, ironiích života. Najdeme zde básně od:básníka Ši – Činga filosofa Konfucia Wen-čüna básnířky Pan Čie-Jü Wang Shi-čia Tchao Jüan-minga (Tchao Čchien) Li Pa Tu Fua a několika dalších básníků Ukázky z knihy: První část Na mne-li myslíš... Na mne-li myslíš ještě jen trošinku, vykasám sukýnku, přebrodím řeku Cen. Když na mne nemyslíš už ani trošinku -- inu, jsou na světě jiní přec, blázínku! Na mne-li myslíš ještě jen trošinku, vykasám sukýnku, přebrodím řeku Vo. Když na mne nemyslíš už ani trošinku -- inu, jsou na světě jiní přec, blázínku. Š'-ťing Dopis děvčete Miláčku, nechoď do naší vesnice, naši to neradi vidí. Tebe mám ráda ze všech nejvíce, nesmí to být -- znáš lidi! Maminka pláče, otec se mračí, bratři mne hubují -- to už jsou naši. Je mi dost těžko -- věř mi, Čong Ce! Miláčku, nelez k nám za noci přes tu zeď, mohl bys moruši zlomit, tebe mám ráda -- buď rozumný, hleď, naši se budou zas zlobit. Maminka pláče, otec se mračí, bratři mne hubují -- to už jsou naši. Je mi dost těžko -- věř mi, Čong Ce! Miláčku, nešlap na záhon lilií, lehounce moh bys je zlámat. Ze srdce krev mi to pomalu upíjí -- o tobě chce se mi zdávat. Maminka pláče, otec se mračí, bratři mne hubují -- to už jsou naši. Je mi dost těžko -- věř mi, Čong Ce! Š'-ťing Druhá část Chrám Přestalo pršet po noci a dni. Šťavnatá, temná barvo zeleni! Vran nepořádný houfec vyletěl a na zvonici mezi stromy sed. Dlouhý chrám stojí něm a tich, v celu se vrací úsměvný mnich. Den celý stojím u vrat kláštera, dívám se na sosny -- jak po kmenech jim kmitá stínů hra. Li Š' Třetí část V bambusovém háji V bambusech nejsou lidé, v bambusech sedím sám, tu na loutnu zahraju tiše, tu sobě zahvízdám. Kdo, řekněte, lidé, kdo ví, kde v bambusu sedím sám a na východ srpečku luny bambusem pozírám? Wang Wej Tři kumpáni Jasmínu loubí. Sedím u vína, zve dobré druhy dobrá hodina -- a já jsem sám. Vtom náhle nad strání kulatý měsíc se mi uklání, já jemu. Se mnou v modrý nebes klín můj kývá stín. Společnost poklonami nešetří -- tak byl jsem sám, a teď jsme tři. Chce měsíc pít. Jak mám ti podat číš?! Stín zdvíhá pohár. Copak nevidíš, že dneska za vás za oba pít musí moje hříšná nádoba? Co je to ale, chlapci rozmilí? Já piju -- vy jste z toho opilí! Měsíc se motá, žvatlá ke stínu, ten se snítkou zas tančí jasmínu, jen já tu sedím klidně při víně, jim připíjím a dobré hodině. Tož loutnu sem -- a píseň se mnou noťte, pak na kutě mě, chlapci, doprovoďte, vždyť do jedné se vejdou postele kumpáni světlé noci veselé. A zejtra navečer, až první hvězdy vzplanou u vína v loubí, chlapci, na shledanou! Li Po Perly a růže Když jsem ráno růže v hedváb vyšívala, trošku jsem si vzdychla. Do prstu mě jehla píchla: bílá růže zčervenala. Ve válečné dáli dlí můj milý. Krev snad roní. Slyším dusot koní? Jeho koní? Ne - to mé srdce mi jak mladé hříbě zvoní. Slzy v hedváb kanou bez konce a cíle: Ruka má je vetká tam jak perly bílé. Li Po Pátá část Čtyřverší na Li Po U džbánku vína Li sto básní napíše, noc dospí v hospodě, když měsíc dozáří. Císař pán pozve jej, Li s díky odmítá: -- Jsem přece vína bůh, ó pane císaři! Tu Fu Po sklonu nebes... Po sklonu nebes váhavým krokem podzim se blíží. Po dvorcích lidí měsíce stíny ostře se plíží. Panáček z luny tancuje chvíli po hládi vodní; panenka z luny klaní se čile jak dáma dvorní. Zářivá chvíle, proč tebou hořkne rudé mé srdce, proč, chvíle, sčítáš prořidlé vlasy na bílé lebce? Neměl bys svítit, měsíci bílý, na štíty, kopí, neměl bys hladit vojáků stany, mor naší doby. Tu Fu Část šestá Dopis ženy Vzácný pane, vaším vlastním sluhou vracím dárek, který jste mi poslal: obě perly. Děkuji vám, pane! Chvěla jsem se, věřte -- chvíli stála rozrušeně před zrcadlem dlouhým, když jsem viděla lesk chladný, matný obou perel -- a v tom lesku snila. Jak se člověk zapomenou může! Miluji přec svého muže, pane! Též jsem z dobré krve -- otcův zámek tyčí se jak císařův a shlíží spletí oken do svých starých zahrad. Muž je milec císařův a dostal kopí zlaté za své věrné služby... Jeho čest je mojí ctí též, pane. Srdce, které miluje vás, sice řeklo, že jste bez falše, a v úctě na mne mysle, poslal jste ty perly -- nemůže to být však, neboť věrna věrnému jsem muži; miluji vás, můj pane, horce, ale slíbila jsem už jednou věrnost pro celý svůj život. Vezměte proto, miláčku, své perly a vězte: slzami jsou vlhké, které z očí na ně napadaly. proč jste se mnou nesetkal se, pane, než jsem, volna, věrnost darovala! Čang Ťi Horský domek Stezičkou horskou do výše stoupám. Kde je jí konec? Pramínek hrká rozv

Témata, do kterých materiál patří