Strakonický Dudák

Strakonický dudák - Josef Kajetán Tyl

Sára Trnková 20A

Josef Kajetán Tyl se narodil roku 1808 v Kutné Hoře. Studoval na gymnáziu a poté filosofii, ale již 1829 hraje české hry u Hilmarova kočovného divadla. Po rozpadu divadla hrál Tyl v německých divadelních společnostech v Bavorsku, v Sasku a v Itálii. Roku 1832 našel práci jako účetní v kasárnách v Praze. V letech 1835-1837 byl Tyl ředitelem ochotnického Kajetánského divadla (zde hrával také Karel Hynek Mácha). Roku 1842 opustil práci v kasárnách, stal se režisérem českého divadla v Růžové ulici v Praze, od roku 1846 působil jako dramaturg českých her ve Stavovském divadle. Roku 1848 se stal poslancem říšského sněmu.
Tylova redaktorská činnost začala roku 1833. Byl redaktorem časopisu Jindy a nyní (od 1835 dodnes známé Květy), poté redaktorem časopisu Vlastimil, také redaktorem slavného dvouměsíčníku Pražský posel, který se za revoluce 1848 angažoval politicky. Ještě roku 1849 vydal několik desítek Sedlských novin pro venkov, než byly zastaveny.
Z jeho prózy jsou známé novely Rozina Ruthardová, Dekret kutnohorský, román Poslední Čech. Tyl proslul nejvíce divadelními hrami:
Jedna z Tylových prvních her byla "Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka", na níž je patrný vliv vídeňské Bauerlovy frašky. Nápěvy písní k této hře složil František Škroup. Mezi nimi byla i lyrická píseň Kde domov můj, která zlidověla a stala se po vzniku československého státu českou národní hymnou.
Z dalších divadelních her, které psal Tyl v revolučních letech to byla historická dramata Kutnohorští Havíři(1848), Jan Hus a dále báchorky Strakonický dudák, Jiříkovo vidění a Lesní panna. Umírá v 48 letech je pohřben na Mikulášském hřbitově.

Zdroj: https://www.databazeknih.cz/zivotopis/josef-kajetan-tyl-84

Hajný Trnka nechce dát ruku Dorotky Švandovi, protože ten nemá peníze, Švanda neváhá a vydává se do světa. Po cestě, usne na palouku a zjeví se mu matka Rosava v podobě víly, hlavní víla Lesana ji dovolí, že ho může po světě doprovázet, ale nesmí mu prozradit, že je jeho matka a také mu očaruje dudy. Švanda má v cizině úspěch, potká Vocilku, který mu dělá sekretáře a také ho přesvědčí, aby se pokusil rozesmát princeznu Zuliku. To se povede a za vidinou peněz si ji chce Švanda vzít. Mezitím se ho Dorotka s Kalafunou vydají hledat, protože ji chybí. Až dorazí na zámek, Švanda se Dorotky zřekne a Vocilka o Dorotce prohlásí, že je blázen. Také se vrací princezny snoubenec Alamir a uvrhne je všechny do vězení. Rosava je zachrání a prozradí, že je jeho matka, za to je hlavní vílou poslána mezi divé ženy. Všichni se vrací do vesnice, ale Dorotka Švandu odmítá. Poté má Švanda hrát na hodu divých žen a má umřít. Rosava prosí Dorotku ať ho zachrání, ta ho tedy stihne vytrhnout od polednic, předtím než ho utancují k smrti. Mezitím se Vocilka snaží ukrást dudy, které stejně už nemají kouzelnou moc. Povídka končí tak, že Lesaně se Rosavy zželí, protože vidí jak ji na synovi záleží, sejme kledbu a Švanda s Dorotkou jsou opět spolu.