Strakonický Dudák
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Švanda je příliš důvěřivý, prahne po penězích a zapomíná, co je vlastně důležité.
Dorotka oplývá dobrosrdečností, věrností a statečností.
Rosava se zdá být velmi obětavá, pro syna by udělala cokoliv.
Vocilka je nečestný, vychytralý a všechny by jen ošidil.
Kalafuna je věrný a nápomocný přítel, nikoho by nezradil.
Myšlenkou díla je podle mě, že bychom neměli chtít stále více, protože poté můžeme ztratit i to co jsme už měli, že peníze kazí vztahy a také poukázat na zlo a závist.
Knížka se mi četla hůře, protože to byla divadelní hra a některá slova už teď nepoužíváme, ale jinak je to vcelku krátká pohádka, se zajímavými odbočkami.
DOROTKA (v stavení): Kdo je to?
ŠVANDA: Já! Pojď trochu ven!
DOROTKA (vychází): Kdepak je ten já – ach, jsi to ty? Kdepak ses tady vzal? Jáť myslím, že sedíš v hospodě a koukáš po holkách.
ŠVANDA: I dej pokoj! Já utek z hospody, protože ti mám něco říct.
DOROTKA: Jen aby to bylo něco veselého; mně se dnes zdálo o růžích, a to znamená mnoho pláče. Copak je to?
ŠVANDA: Já vím, co udělám, aby se tatík na mne neslanil!
DOROTKA: Copak je to?
ŠVANDA: Aby mi dovolil za tebou chodit.
DOROTKA: Copak to uděláš?
ŠVANDA: Já vím, jak dostanu peníze.
DOROTKA: Ty?
ŠVANDA: Mnoho peněz.
DOROTKA: Mnoho?
ŠVANDA: Dnes se mi zajiskřilo v mozku a chytlo to jako v plném troudníku. Dorotko, za pár neděl budeme svoji!
DOROTKA: Za pár neděl? I ty jemináčku – ach, ty jsi hodný, roztomilý člověk! Mne to už beztoho všecko mrzí; tatínek pořád hubuje, a já nemůžu přeci na tebe zapomenout…
Vybrala jsem tuto ukázku, protože Švanda právě slibuje, jak se s Dorotkou vezmou a kolik bude mít peněz.