Starověká literatura

Sapfó

Modlitba k Afroditě – monodika – zpěv za doprovodu lyry

Anakreón

Anakreónská poezie – zabývá se radostmi života, nezabývá se vážnými tématy, tzv. „lehká poezie“,
lásku považuje za zdroj zábavy

Archilochos

Elgie – žalozpěvy

Attické období

5. – 4. stol. p. n. l.

„Zlatá doba“ Řecké literatury
Rozvíjí se drama, próza, počátky odborné prózy Sokrates, Platón, Aristoteles

Drama – vyvinuto z obřadních her boha Dionýsa
chór – součást každého drama, „zpěv“ sboru posunující děj
Tragédie – Aischilos, Sofoklés, Euripidés
5. stol.
Aischilos se zabýval střetem nadlidských sil, v jeho hrách bohové diktují lidem, co mají
dělat, představují starou společnost, lidé pak novou.
Euripidés kritizoval mýty, roli boha a osudu na člověka, podle něj byly původem
problémů lidské vlastnosti (obvykle nějaký nezvládnutý cit). Ženy mají
v jeho hrách velkou roli, dobře vypracované postavy. Médera, Elektra
Ant. Tragédie obvykle čerpají z mytologie, vždy obsahují konflikt s něčím silnějším
(bohové, osud, vášně), hrdina má buď pouze kladné, nebo pouze záporné
vlastnosti, ve hře umírá, ale nikdy neudělá nic špatného. Jsou jednotné v
místě, času i ději. Děj se obvykle dělí do dějství.
Sofoklés – drama Élektra, tragédie Král Oidipus a tragédie Antigona
Komedie – „méně hodnotné“, „určené obyčejným lidem“
Aristofanés napsal asi 44 komedií, satiricky kritizoval společnost, Žáby, Jezdci, Mír

Próza – historie Řecka
Hérodotos – „otec historie“, díky němu známe průběh Řecko – Perských válek
Thúkýdidés

Římská literatura

3. – 2. stol. p. n. l. až 5. stol. n. l.

Staré období

Velká podoba řecké literatuře, ne nějaké nové myšlenky, komedie

Plautus Titus Maccius – původně herec, zřejmě bývalý otrok, jeho hry byly fraškovité,
Lišák Pseudolus, Chlubivý voják, Komedie o hrnci
inspirací pro Lakomce i Shakespeara

Publius Terentius Afer – původem z Afriky, otrok patřící ministrovi, který dostal svobodu
dodnes se dochovalo 6 her
Kleštěnec, Tchyně, Fornio

Klasické období

Cca 1. stol. p. n. l.
„Zlatá doba římské literatury“
podle Cicera taky „doba Ciceronská“

Marcus Tullius Cicero – 106 – 43 p. n. l.
proslulý řečník, politik, později klasik Římské prózy
proslul čtyřmi řečmi proti Catilinovi
napsal politické spisy o hranicích dobra a zla (etika), více než 800 dopisů
jeho díla jsou dnes požadována za základ spisovné latiny, kvůli použití
prvotřídního jazyka

Galius Julius Caesar – 100 – 44 p. n. l.
vojevůdce, státník
zápisky o válce Galské (jedny z mála informacích o tehdejších Keltech)

Publius Ovidius Nazo – 43 p. n. l. – 18. n. l.
studoval v Římě a Athénách, krátce úředníkem
Listy milostné – 12 fiktivních dopisů, které píší ženy z mýtu a lit. Děl
svým mužům
Umění milovat – rady jak získat a udržet si lásku, jak si při ní počínat
Jak léčiti lásku
Proměny (Metamorfózy) – 15 knih, asi 12 000 veršů, asi 250 mýtů, bájí,
pověstí Říma i Řecka (vznik světa, Oidipus, Ikarus,
končí proměnou Caesara v hvězdu)
Kalendář – zachyceny všechny svátky, oslavy…
Většina jeho tvorby byla poezie, byl to velmi slavný básník. Bylo „dobrým
mravem“ ho číst a znát, velmi ovlivnil vývoj Evropy a inspiroval
ostatní, jak má psát o lásce