Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Struktura a kompozice v próze

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (25 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Struktura a kompozice v próze strukturu literárního díla tvoří všechny prostředky, které se na něm podílejí; základní z nich jsou: tematika kompozice jazyk tematiku tvoří soubor témat (někdy se užívá i pojmu námět díla), tématem rozumíme jev uvedený v díle kompozice je způsob zařazení a spojení témat umělecké jazykové prostředky představuje jazyk (ve své umělecké platnosti; kromě toho zde má jazyk i funkci běžně sdělovací) struktura – určitá suma jednotlivin, některé jednotky působí dynamicky v rámci dialektických vztahů (struktura určována právě vztahovostí, která ji dynamizuje) labilní, stále pohyblivá souhra sil tvoří ji vzájemné vztahy složek díla obsahuje konvergentní i divergentní prvky, je nerozložitelná (i když pracovně, pro účely analýzy díla ji rozložit můžeme) Tematika mezi tématy může být vztah paralelnosti, nadřazenosti i podřazenosti (tj. hierarchie) rozlišujeme zejména následující typy témat (uvádíme na příkladech z knihy Babička Boženy Němcové): celkové téma – to je „nejvyšší“ téma díla; např. život na venkově během čtyř ročních období hlavní téma – téma ústřední; postava babičky vedlejší téma – drobnější téma; příběh Míly a Kristly, postava Barunky aj. motiv – nejdrobnější téma, tematický prvek již dále nerozložitelný; babiččin dukát, dárky pro děti při příjezdu apod. epizoda – větší tematický celek, který má víceméně samostatný charakter a s ostatními tématy je spjat volně; příběh Viktorky vložka – představuje vysloveně samostatný útvar vložený do díla; např. lidová písnička vložená do textu tematika má vůdčí postavení ve struktuře literárního díla, hlavními druhy témat jsou postavy, prostředí a děj; postava – téma člověka v díle; způsob, jímž je postava vytvořena, se nazývá charakteristika (vnější či vnitřní); témata, z nichž je postava vytvořena, jsou zejména zevnějšek, povaha, jednání, činy, vnitřní život prostředí – veškerý vnější svět, který obklopuje postavu a v němž se rozvíjí děj; je to jednak hmotné prostředí, jednak i psychický, sociální a ideová atmosféra; prostředí může být vykresleno zevrubně, náznakově nebo vůbec ne, může být reálné i vymyšlené apod. děj – změna stavu; mohou být děje přírodní, lidské nebo častěji kombinované nejdůležitějšími prostředky tematické výstavby jsou individualizace a typizace Kompozice způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků se zřetelem k celkovému záměru a uměleckému smyslu v kategorii času se uplatňují především dva principy – chronologický (shoda s „přirozeným“ uspořádáním jevů) a retrospektivní (některé jevy jsou zobrazovány jakoby zpětným pohledem) místní souvislosti se uplatňují zejména v popisných partiích; motivy bývají rozkládány na místa, kde mohou nejlépe splnit svou charakterizační funkci Jazyk je dán autorovým uměleckým záměrem má vedle sdělné funkce i funkci estetickou určován ne svými vlastnostmi, ale funkcí--> funkční jazyk – využívá všech vrstev národního jazyka (ale jeho základem je jazyk spisovný) – dialektismy, expresivní slova, vulgarismy, slangové výrazy atd. jazyk spisovný je pro básnictví pozadím, na kterém se odráží esteticky záměrná deformace jazykových složek díla, porušování spisovné normy aktualizace (opak automatizace) – v básnickém jazyku samoúčelná, staví do popředí sám akt jazykového vyjádření

Témata, do kterých materiál patří