Těžká hodina
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Poezie všedního dne
forma poezie, jež má být srozumitelná širokým vrstvám. Vybírá si témata z všedního života.
Poezie všedního dne vznikla v Československu v druhé polovině 50. letech 20. století. Pojem byl zaveden členy literární skupiny Květen (pod časopisem Květen), kteří chtěli odpustit dosavadní rétoriku či abstraktnost a nahradit ji střízlivějším pohledem na všední realitu, racionalitou nebo prokázanými fakty. Užívala tak například volné veršové formy, nepatetický a prostý jazyk. Někdy jí byla vytýkána přílišná popisnost.
V mnohém navazovala na díla některých starších básníků, třeba Melancholické procházky Ivana Blatného. Mezi básníky všedního dne řadíme především Miroslava Floriana, Jiřího Šotolu, Karla Šiktance nebo Miroslava Holuba.
Proletářská poezie
český literární směr 20. let 20. století
inspirací byla marxistická filozofie a sen o revoluční přeměně světa
základy položil roku 1922 Jiří Wolker ve své stati Proletářská umění
Zobrazuje především dělnickou třídu, její útlak a vykořisťování. Typickými znaky je nenávist k válce, touha po spravedlivém světě. Proletářská poezie se chce stát kolektivní záležitostí, má rétorické rysy, je určena k recitaci a má agitační cíl. Proletářskou poezii ovlivnil ruský básník Vladimír Majakovskij (Oblak v kalhotách) svou agitační poezií.
V této době mnoho mladých básníků sympatizuje s levicí (KSČ). Program proletářské literatury se formoval v časopise Kmen, Červen, Var (redigování S. K. Neumanem). V duchu proletářské poezie vzniká první avantgardní skupina Devětsil (U. S. Devětsil). Období proletářské poezie končí smrtí jejího hlavního představitele Jiřího Wolkera. Přesto najdeme proletářská díla i u Seiferta a Biebla.
Představitelé proletářské poezie
Stanislav Kostka Neumann – Rudé zpěvy
Josef Hora – Pracující den (1920 – tuto sbírku lze považovat za proletářskou poezii – tzn. že se jedná o první sbírku tohoto typu, vydána před J. Wolkerem. Tyto básně však nejsou revoluční a burcující, spíše se zamýšlejí nad osudem dělníků. Dělník byl pro Horu nositel třídní nenávisti, ale svým kolektivismem byl i nositelem nového typu humanismu), Dělnická madona, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro; Znaky jeho proletářské poezie jsou poměrně podobné Wolkerovým, ale Hora nepsal balady, nýbrž lyriku. Samozřejmě, že od Pracujícího dne se jeho proletářská poezie vyvíjela, ale ani ne tak svým smyslem, vývoj byl spíše literární.
Jindřich Hořejší – Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník, Den a noc
Jaroslav Seifert - Samá láska (proletářská sbírka), Město v slzách (ovlivněno proletářskou poezií, poetistická sbírka)
Konstantin Biebl – Věrný hlas (o J. Wolkerovi, melancholické, citové), Zlom, Zloděj z Bagdádu
Další autoři té doby nebo jejich další díla