Tvarosloví adjektiv

TVAROSLOVÍ ADJEKTIV

•Vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí a jevů nebo jejich význam nějak omezují. S podstatnými jmény se shodují v rodě, čísle a pádě, v mužském rodě se odlišují životné a neživotné tvary.

→ neodvozená – velikost, barva, jakost.

→ odvozená – od podstatných jmen, příslovcí, sloves, přídavných jmen.

•Přípony: -ní, -ný (místní, pyšný) -ský, -cký (dětský, vesnický)

-ový (kovový) -í (dívčí)

-ův (otcův) -in (matčin)

-vý, -avý, -ivý (poutavý) -cí (prací, secí)

-ný (nedobytný) -telný (viditelný)

→ složená (krátkozraký)

→ předložkové pády (bezbarvý)

•Stupňování

1. stupeň: -ý, -á, -é.

2. stupeň: -ější, -ejší, -ší, -í.

3. stupeň: nej- + 2. stupeň

•nepravidelné: např. malý → menší

•Druhy přídavných jmen

Tvrdá: → ve tvaru složeném s koncovkami 1. pádu –ý, -á, -é (mladý muž, mladá žena, malé dítě).

→ ve tvaru jmenném s koncovkami 1. pádu –0, -a, -o (otec je mlád, matka je mláda, zvíře je mládo).

Měkká: → jen ve tvaru složeném s koncovkou 1. pádu –í (jarní květ, jarní květina, jarní kvítko).

Přivlastňovací: jsou v některých pádech ve tvaru složeném, v některých ve tvaru jmenném. Tvoříme je od podstatných jmen rodu mužského životného (-ův, -ova, -ovo) a rodu ženského (-in, -ina, -ino).

•Skloňování

Tvrdá: se skloňují podle vzoru mladý; v koncovkách se píše –ý, kromě 1. a 5. pádu množného čísla rodu mužského životného, kde se píše –í a někdy u nich zároveň dochází ke změně souhlásky před koncovkou:

h → z drahý přítel → drazí přátelé

ch → š hluchý stařec → hluší starci

k → c velký člověk → velcí lidé

r → ř dobrý pracovník → dobří pracovníci

Měkká: se skloňují podle vzoru jarní, v koncovkách se všude píše –í.

Přivlastňovací: se skloňují podle vzoru otcův (otcova, otcovo) a matčin (matčina, matčino); v koncovkách se všude píše –y/-ý, kromě 1. a 5. pádu množného čísla rodu mužského životného, kde se píše –i (sousedovi chlapci) a koncovky –ými (sousedovými dětmi).