Tyrolské elegie

když na třetí šlo,

tu mi dával žandarm u postele

šťastné dobrýtro.“

...

Od všech z Vídně pozdravení,

pan Bach je líbá,

jsou-li prej zdráv, a tuhleto psaní

po nás posílá.“-

3. zpěv

Havlíček se oblékl a čte psaní, které mu Bach poslal:

„Bach mi píše jako doktor,

že mi nesvědčí

v Čechách zdraví, že prej potřebuju – hovorový výraz

změnu povětří.“

Bach ho posílá pryč, i kdyby nechtěl, tak tam jsou policajti, kteří ho odtáhnou.

4. zpěv

Nesmí s sebou mít žádné zbraně, že žandarmuři ho mají ochránit. Havlíček se doobléká.

„Ještě mi dal pan Dedera

více moudrých rad,

dle nichž se Bachovi pacienti

mají spravovat.

Tak mne vábil jako Siréna,

až jsme obul boty,

oblík vestu, kabát, pak i kožich

dříve však kalhoty!“

5. zpěv

Havlíček se loučí se ženou, matkou, sestrou a dcerkou Zdeňkou:

„Já jsem sice starý kozák,

v půtkách tužený,

tenkrát jsem měl trochu těsná prsa

a zrak zkalený.“

Policajti na něj čekali jako stráž u dveří.

6. zpěv

Jedou kolem Jihlavy, kolem borovského kostela a vzpomíná na křtiny.

Ten borovský kostelíček

stojí na vršku,

skrze lesy smutně na mne hleděl:

„Jsi to, můj hošku?“

7. zpěv

Jeli přes Jihlavu, Linc, Kufštejn. Už začíná Havlíček polemizovat, co to je za jízdu. V Budějovicích mu Dedeera koupil čtyry lahvice vína, mělnické už dávno dopil a pije vlaské.

„Když jsme jeli přes Jihlavu,

měl jsem Špilberk v mysli,

za Lincem zas myšlenky na Kufstein

z hlavy mi nevyšly.

Telegraf je přece jenom

hezký vynález!

Ten před námi všude, než jsme přišli,

ohlášení nes.

By nám mohla policie,

starostlivá máti,

všude, dříve než tam přijedeme,

kamna rozehřáti.“

8. zpěv

Když jeli z Reichenahallu do Weidringu se vybourali. Havlíček vyřkne:

„Napadnul mi – jsemť já čtenář bible

o Jonáši smutný příběh ten,

jak jej z lodky k utišení bouře

vyhodili ven.

„Metejme los! pravím, mezi námi

musí někdo velký hříšník být,

a ten smíření nebes musí

z vozu vyskočit.“

Po tomto prohlášení všichni policajti vyskočí z vozu a zůstane tam jediný Havlíček. Dojel k poště. Tam povečeřel a počkal na policajty.

9. zpěv

Přijeli do Brixenu a krajská vláda dala Dederovi na něj kvitancí = papírový doklad dlužníka, místo Havlíčka přivezli do Čech ten papír.

„Místo mne ten kus papíru

vrátili do Čech.

mne zde černý, dvojhlavý orel

drží v klepetech.“