Umělecký styl, vypravování, líčení, charakteristika

Umělecký styl. Vypravování, líčení, charakteristika

Umělecký styl je styl umělecké prózy, dramatu a poezie. Společná pro všechny tyto umělecké oblasti je především dvojí funkce, funkce poznávací a funkce estetická. Estetická povaha uměleckého díla je v jeho estetické působivosti. V uměleckém stylu se využívá všech jazykových prostředků spisovných, ve vhodné míře i prostředků a podob nespisovných, archaismů a neologismů.

Vypravování

• útvar slohového postupu vyprávěcího

• v běžných hovorech – prosté vypravování událostí, zážitků

• v umělecké literatuře – základ epických děl

• v publicistice – fejeton, reportáž, črta

• v odborných pracích

• důležitost zápletky (x dějový popis – bez zápletky)

• požadavek názornosti a živosti vypravování

• kompozice – vedle postupu vyprávěcího i postup popisný, charakterizační, úvahový i informační

• vyprávěcí postup – události v pohybu, vývoji a čase; základní čas vypravování je čas minulý

možnosti:

• vytváření postupné dějové linie (zachován časový sled dějů)

• dodatečné podání dějové složky (např. v detektivce)

• retrospektivní postup (zvl. vzpomínky) – vyprávění s rámcem (vychází se z konce událostí a pak se vyprávění vrací k začátku)

• odbočení od základní dějové linie – retardační účinek (zpomaluje vypravování, zvyšuje napětí)

• popisný postup

• prostředí v souvislosti s událostmi

• subjektivní popis (líčení) – lyrický popis, obrazné prostředky, dějová slovesa, personifikace, volný sled smyslového vnímání

• dějový popis (bez zápletky), hromadění informací, výčet x statický popis (zeslabena dějovost, v popředí stav popisovaného objektu)

• rychlost vnímání – využití vět jednočlenných jmenných

• charakterizační postup

• charakteristika postav, prostředí

• výkladový postup

• objasňuje vnitřní příčinné vztahy

• řeč vypravěče a řeč postav

• původně (v starší próze) – objektivnost vypravěče, subjektivnost jednajících postav

• později (v novější próze) – subjektivizace vypravěče

• řeč přímá, nevlastní přímá, polopřímá; vnitřní monolog

• jazyk vypravování – názorný a živý

• syntax

• maximální rozmanitost, nepříliš složitá větná stavba

• dějové napětí

• krátké, souřadně spojované věty

• opakování spojek, zvláště souřadících, anebo bezespoječné věty

• prézens historický při uvádění děje probíhajícího v minulosti

• střídání přímé řeči postav

• uvolnění dějového napětí – delší věty, složitější větná stavba

Popis

• útvar slohového postupu popisného

• obsahuje sled informací; vystihuje části předmětu, jejich vzájemné vztahy

• předmět popisu: osoba, zvíře, věc, činnost, přírodní jev

druhy popisu

• prostý (úsilí o názornost, vlastnosti nápadné) x odborný (úsilí o přesnost, vlastnosti podstatné)

• statický (popis předmětu) x dynamický (popis děje)

• umělecký (líčení) – umělecký styl