Tyrolské elegie zpracováno

Kontext: 30.–50. léta 19. století

Realismus = skutečný nebo věcný, Tento pojem má dva významy

1. metoda zobrazení skutečnosti -týká se vztahu díla a skutečnosti. Realisticky byla zachycována doba, činy lidí apod. už dríve než v 19. století, např.:, Hradecký rukopis

2. umělecký směr vzniká v první třetině 19. století., Realismus je opakem romantismu.

Charakteristické rysy uměleckého směru:

autor se snaží pravdivě zachytit skutečnost, hrdina představuje určitý typ (má stejné vlastnosti jako většina lidí), hrdinův charakter se během děje vyvíjí, autor se snaží analyzovat skutečnost pomocí vědeckých metod s nimiž pracují přírodní vědy, autor je objektivní (nevstupuje do děje), velmi často jsou kritizovány nejrůznější společenské nedostatky, nejoblíbenějším žánrem je román, dobře promyšlená kompozice, velmi podrobné popisy

elegie- žalozpěv- obrací je to spíše vtipné a satirické (Ovidius- po vyhnání z Říma)

Další díla: Král Lávra, Křest svatého Vladimíra

Další autoři: Tyl, Mácha, Erben, Němcová

Ve světě: Charles Dickens, Lev Nikolajevič Tolstoj

zasazení výňatku: ke konci básně, KHB popisuje příhodu se splašenými koni, poté jim řekne příhodu o Jonášovi-> hříšník musí vyskočit z povozu -> všichni policajti vyskočí

téma: zesměšňování vlády (Bachův absolutismus) i policie a zároveň vyjádření smutku po domově a rodině; násilná deportace z Čech do Tyrolska (Brixen)

motivy: hloupost, strach, politika, zbabělost, noc, stesk po domově

postavy:

lyrický subjekt – sám Havlíček (v monologu se například obrací k měsíci, ptá se ho, jak se mu líbí v Brixenu a uklidňuje ho, vlastně sám sebe, aby se nebál) milý, dobromyslný, vstřícný, odvážný a poctivý člověk; snaží se nepodléhat smutku z násilného odtržení jeho osoby od vlasti a rodiny, velice ironický a satirický.

komisař Dedera - vrchní komisař; podporuje Bacha; řídí převoz Karla Havlíčka Borovského do Brixenu

stráž - velmi zbabělí, bojí se a očividně nemají čisté svědomí

měsíček - promlouvá s Karlem Havlíčkem Borovským o Brixenu, o loučení s rodinou

lyrický subjekt: ich-forma, KHB, autobiografické prvky

časoprostor: Čechy, Brixen , cesta do Brixenu, cesta započala v prosinci 1851 – období Bachova absolutismu

děj: KHB se svěřuje měsíčku a ptá se ho, jak se mu y Brixenu libí. At se ho nebojí, že není zdejší. Následně mu popisuje své zatčení a cestu do vyhnanství, od příchodu policistů - v nočních hodinách, smutné loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. VIastně ani nevěděl, kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. To vše kvůli tomu, že klade velký odpor vůči Bachovu absolutismu a prosazuje svobodu lidi a projevu. Proto se Bachovi nehodí a Borovský výsměšně popisuje, že mu ,doktor Bach naordinoval čerstvý vzduch v Alpách s okamžitým odjezdem". Na cestě ho provázel policejní komisař Dedera a další strážci (žandarmové). Vrcholem skladby je příhoda se splašenými koňmi po cestě přes Alpy (8. zpěv)- kočár se řítí po příkré cestě, všichni policisté z něj vyskákali, když jim zajatec připomenul příběh z bible o Jonášovi - jen "hříšník" KHB měl čisté svědomí a v klidu dojel k poště, kde stačil povečeřet, než pochroumaní strážci dokulhali za ním. Satiricky celou situaci komentoval a neodpustil si ostrou kritiku režimu, který chce na šňůrce vodit celé národy, ale neukočíruje ani čtyři koně.. Nakonec všichni dojeli do Brixenu a Havlíček zůstává pod dohledem místních orgánů až do roku 1855.