vancura-rozmarne_leto

Další den je třetí představení, ale to končí úplným fiaskem. Lidé už nejsou triky okouzleni a on navíc spadne z provazu, když předvádí své artistické kousky, a natluče si. Paní Kateřina neví, co dělat ale v tu chvíli se vrátí Anna ze statku, kam šla pro mléko a rychle představení zachrání. Mezi Kateřinou a Arnoštkem dojde k velké hádce a ona se rozhodne vrátit zpátky domů. Když jí tam najde Antonín, uvítá jí pořádným výpraskem.

Druhý den ráno se Arnoštek probudí a zjistí, že Anna není doma a tuší kde je. Uhání proto k vojínovi a skryje se za stromy. Když Anna od vojína odchází, Arnoštek mu natluče holí. Anna si musí vybrat: Arnoštka nebo vojína…nakonec si řekne, že Arnoštek je lepší partie a odejde s ním.

Druhý den ráno je všechno jako na začátku a život městečka se vrací do svých ospalých kolejí, protože Arnoštek s Annou odjíždí.

Hlavní myšlenka díla

Autor si bere na mušku maloměšťáctví, kde je spousta místa pro pomluvy a podezřívání pokryteckými a unuděnými obyvateli. Jejich chování však vede vždy jen k prázdnotě, samotě a další nudě. Oslava přírody, životní pohody a optimismu

Umělecké a kompoziční prostředky

Autor využívá spojování archaismů a knižních prostředků s hovorovými prostředky (přechodníky - jsou většině vět, knižní obraty), hraje si s jazykem a jeho hlavními prostředky jsou humor, ironie a parodie.

Téměř celý děj je napsán formou dialogu. Avšak autor nebere ohledy na běžné označení přímě řeči. Člověka to zprvu zmate, ale myslím, že se rychle zorientuje.

Autor

Vladislav Vančura - Byl český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař. Narodil se v Háji ve Slezsku. Jeho otec se dlouhou dobu nemohl uplatnit, a tak se často stěhovali. Dětství prožil na venkově, kde získal lásku k přírodě a koním. Byl velmi hrdý a nepoddajný, takže jeho studijní výsledky nebyly příliš dobré. Na vysoké škole studoval nejdříve práva, ale po těžké nemoci matky přestoupil na medicínu. Pracoval jako lékař ve Zbraslavi. Jeho bratrancem byl Jiří Mahen.

Byl členem a prvním předsedou Devětsilu (1920), přívrženec poetismu, ve třicátých letech byl členem Levé fronty. Od roku 1919 publikoval v mnoha časopisech – Červen, Kmen, Host a Panorama. Od roku 1921 byl členem KSČ, vystoupil v roce 1929.

Byl předsedou české filmové společnosti.

Za okupace vedl spisovatelskou sekci Výboru inteligence. V květnu roku 1942 byl zatčen a 1. června na Kobyliské střelnici popraven.

V roce 1946 byl jmenován národním umělcem.

Dílo: Jeho prozaické dílo je ovlivněno první světovou válkou, expresionismem, obsahuje celou řadu experimentů – hledá nové způsoby vyjádření. Pro jeho díla je typický specifický jazyk a sloh, který napodobuje větnou stavbu staré češtiny, usiluje o zvukomalbu. Jazyk Vančury je celkově bohatý. Archaická slova a knižní výrazy spojuje s lidovou mluvou. Větná stavba je zastaralá, užívá složitá souvětí, zdůrazňuje jimi důležitost daného okamžiku. Tento jazyk dává dílům monumentální ráz. Děj je potlačován, důležité místo má vypravěč, který vyjadřuje svůj názor k ději, přerušuje vyprávění a oslovuje čtenáře, hodnotí chování postav. Části příběhů připomínají filmové scénáře. Opěvuje život, zdůrazňuje prožitky, detailně vyjadřuje náladu, barevnost příběhu, city.