Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Květa Legátová Želary

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (1,36 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Květa Legátová (*3.11.1919) česká spisovatelka vlastním jménem Věra Hofmanová působila také pod pseudonymem Věra Podhorná pochází z venkovské kantorské rodiny, ona sama byla kantorkou vystudovala český a německý jazyk, dále pak matematiku a fyziku učila na různých školách ve Valašsku a Moravském Slovácku, zejména v oblasti Kopanice, odkud čerpá náměty pro svoji slovesnou tvorbu po roce 1948 byla jako politicky nespolehlivá často překládána z jedné školy na druhou koncem čtyřicátých let psala texty a hry pro Československý rozhlas V padesátých letech její tvorba z politických důvodů ustala Autorka se k tvůrčímu psaní krátce vrátila na konci šedesátých let, kdy publikovala v literárním časopise Host do domu. Poté se na dlouhou dobu odmlčela. K publikování se vrátila v roce 2001, kdy vyšel, jíž zmiňovaný soubor devíti povídek s názvem Želary Následovala pak novela Jozova Hanule (2002) DÍLA: pseudonym Věra Podhorná Postavičky (1957) – soubor črt Korda Dabrová (1961) – román pro děti pseudonym Květa Legátová Želary (2001) – soubor baladických povídek Jozova Hanule (2002) – novela filmová adaptace = Želary (2003) Želary (2001) Prvotina osmdesátileté autorky je mimořádným literárním objevem. Obsahuje ucelený cyklus povídek navzájem propojených jednotlivými postavami, jehož tématem jsou osudy lidí ze zapadlé beskydské vesnice Želary v době první republiky. Autorčin popis těchto tvrdých, tragických osudů, pokřivených často velkou bídou a těsnými obzory malého světa, je krutě realistický a až mrazivě antisentimentální a současně poetický a plný pochopení a obdivu k lidské touze po svobodě, po nevědomém směřování k něčemu vyššímu, jež je jejím hrdinům vlastní. Kniha je rozdělena na 8 kapitol, které probíhají paralelně (současně) a vzájemně se doplňují, až nakonec vytvoří obdivuhodnou skládanku lidských osudů. Kultura a společnost v době příběhů Děj je zasažen do období Protektorátu Čechy a Morava mezi léty 1939-1941. Nálada ve společnosti byla chmurná a ovlivňovaly ji události 2. Světové. =) Omezování kulturního a společenského života, ve městech byl již patrný nedostatek potravin. Též docházelo k zavádění norimberských zákonů, arizaci majetku židovského obyvatelstva, přidělování domů a bytů Židů německým přistěhovalcům z Říše. Mezi Čechy se šíří pověsti o přesídlení českého národa do Ruska nebo do nějaké kolonie a že po válce nastane úplná germanizace. Postupně byly připravovány plány o vysídlení určitých oblastí v Čechách a na Moravě, kterými by došlo k rozbití souvislého osídlení českým obyvatelstvem, přičemž některé z nich začaly být uskutečňovány. Do českých zemí byli zváni Němci, kteří byli rozmisťováni na uloupených zemědělských usedlostech. Téma povídky, Beskydy (Česko), venkov, autobiografické prvky Žánr Povídky, Drama Vznik díla Želary jsou označovány jako autorčina „novodobá“ prvotina, přičemž první verze se datují již přelomem 60. a 70. let, ale přepracovány byly až na konci 90. let, a tak byly vydány až 44 let po prvotině Postavičky. Námět osudy lidí ze zapadlé beskydské vesnice Želary v době první republiky. Úryvky 1. Začátek 2. Kapitoly Lipka se dostává do kláštera, protože jeho matka zemřela při porodu a jeho strýc Michal, u kterého vyrůstal ho bil. Vratislav Lipka přišel jako každý jiný. Neklidně, plaše. Přinášel si kus cizího světa tam zvenčí. „Odkud jsi?“ „Ze Želar.“ Vratislav Lipka byl první a jediný, kdo při té bezvýznamné odpovědi pozvedl oči – a byly bez výrazu. Byl první a jediný, kdo hleděl na sestru přímo, aniž ji viděl, jako by srůstala s pozadím. Odpovídal na otázku, jež přicházela z prázdna. Kromě dvou mechanicky vyřčených a bezcenných slov nedal všanc jediný ze svých pocitů. Ani pokoru, ani strach, ani vzdor. Nic. Venkovskému faráři, který ho přivedl, se třesou ruce. Ty vypovídají o všem. O nejistotě, bolestiplném soucitu, nejasných obavách, o pochybnostech. Od tebe se pomoci nedočkám, myslí si Isabela. Od tebe ne. Vede je do kanceláře. Představená se usmívá a kývá hlavou, neboť pokládá za své poslání usmívat se a přikyvovat. Její buclatý obličej vyjadřuje nepřirozenou, strnulou laskavost. Zapsán, očíslován, zařazen. Isabela vzala chlapce za ruku a odvedla ho šerou chodbou do koupelny. Venkovský farář zůstal v kanceláři. Tak jako vždycky. Zbytečný, zdlouhavý komentář. Představená se usmívá, ale neposlouchá. Přesto se účastní hovoru vhodnými poznámkami, neboť ví, v které pauze je pronést. Farář není naivka, vše chápe.

Témata, do kterých materiál patří