Viktor Dyk - Krysař

Krysař se ocitá na náměstí, před chrámem svaté Trojice. Na vrchu chrámu je zhotovena socha ďábla. Ten ke Krysaři promluví „Jdi“. Krysař pochopí a vrací se „K žíznivému člověku“, kde sedí podivný cizinec. Přisedne k němu. Magister Faustus z Wittenberku. Tvrdí, že jsou s krysařem bratři a že mu „On“ (ne Krysař) slouží. Krysař ale odmítá fakt, že by někoho potřeboval. Tvrdí Krysaři, že je určen pro větší věci než jen pro topení krys. Magister ho přesvědčuje, že není tak soběstačný, jak si myslí a že byl kdysi stejný, jako on. Na dočinění toho, že společně s jeho píšťalou by mohl Krysař vládnout životu a smrti se rozhodne mu ukázat své schopnosti, které se ale zdají Krysaři, Rögerovi i Černé Líze směšné. Magister gestikuluje, mumlá nesrozumitelná slova a zdá se, že všechna svá kouzla vidí jen on sám. Po jeho neúspěšném „představení“ jen dodal, že je mu Krysaře líto, což mu Krysař opětoval. Snažil se Krysaře přesvědčit, aby se dal na stejnou cestu jako on, což Krysař nechtěl. Jakmile ale Magister toto dořekl, zmizel ve zlomku vteřiny, na stole nechajíc zlatou minci jako platidlo. Krysař zaplatil a odešel.

Krysař se vrací zpět k chrámu svaté Trojice. Opět k němu mluví ďábel seshora „Jdi -jdi ještě, Krysaři“! To pro něj znamená, aby se vrátil k jeho milované Agnes. Ona ale nečeká s úsměvem na tváři, jako při minulém setkání. Krysař k ní dojde a obejme jí. Ona ale neudělá nic. Je celá chladná a bez života. Její tvář je bledá a zsinalá. Najednou slyší Krysař smích, snad chechot. Byl to ďábel z vrcholu chrámu svaté Trojice. Agnes je pod ďáblovým vlivem a nemůže mu utéci. Poté se mu pod náporem bolestí Agnes přizná, že čeká dítě s Kristiánem a že ho nechce. Dokonce prosí Krysaře, aby jí zabil. Agnes se nakonec zklidní a nařídí Krysaři, aby odešel.

Agnes je smutná a požádá matku, aby jí pověděla pohádku o vrchu Koppel. Pohádka o sedmihradské zemi, kde je vše krásné, veselé a lidé se tam mají rádi. Země, které se dá dojít cestou, která je v propasti na vrchu Koppel. Agnes se rozhodne se o pravdě této pohádky přesvědčit a vydá se na Koppel. Matka je silně zneklidněna. Posléze se vydala jí hledat, ale marně. Nakonec dojde ke Kristiánovi domů, kde doufá, že ji najde, ale taktéž marně. Matka ze sebe nedokáže vydat nic jiného, než „Neviděli jste Agnes“? Bolest nevědomosti ji poráží a ona je zcela zničená. Nakonec dorazil i Krysař, tomu se podařilo po delší chvíli ji přimět mluvit. Jakmile slyšel „země sedmihradská“, věděl, že je konec, stejně tak, jako že za to může on. Vzpomněl si na to, oč ho požádala Agnes při prvním setkání. Aby na svou píšťalu zapískal plnou silou. On se ale bál, jelikož věděl, že moc, kterou píšťala drží, nezná blízkých hranic.

Šáhl pro svou píšťalu a začal pískat z plných plic. Každý, naprosto každý, kdo slyšel hudbu píšťaly na vše zapomněl a vydal se za Krysařem. Jediný, kdo neslyšel, byl Sepp Jörgen. Píšťala k němu nemluvila, neboť jeho osudem bylo chápat pozdě. A toto nebyla výjimka. Všichni včetně krysaře došli k propasti, kam se společně s píšťalou vrhli. Zda došli země sedmihradské, není známo. Sepp Jörgen dalšího dne seděl na svém člunu a přemýšlel co se stalo. Šel do Hammeln, aby zjistil, kdo kde je, ale nikdo nikde nebyl. Všichni odešli. Najednou mu paměť začala přehrávat Krysařovu píseň, a tak se vydal na horu Koppel. Po cestě ale uslyšel naříkající dítě. Odolal písni a šel za dítětem, které vzal až na horu. Mělo žízeň a o píseň na něj samozřejmě nefungovala, nevědělo nic o zemi sedmihradské. Dítě svým nářkem splývalo s písní, a tak Jörgen dokázal odolat písni o zemi, kam se chtěl vždy vydat. O zemi, kde by se mu konečně dostalo něčeho jiného než posměchu a hanby. Rozhodl se vzít dítě a najít ženu, která by dala dítěti napít.