Vývoj písma
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Čínské písmo vzniklo asi dva tisíce let před naším letopočtem. Má více než padesát tisíc znaků, ale pro běžnou potřebu člověk vystačí s třemi tisíci znaky. Písmo se maluje štětcem nebo tiskne kolmo dolů. Na vývoj evropského písma tato vyspělá východní kultura neměla přímý vliv.
Další dvě písma, babylónské a egyptské, se stala základem vzdělanosti evropských národů. Babylónské písmo klínové má svůj počátek u Sumerů. Svou formou bylo vázáno na používaný materiál a druh psacího nástroje (hliněné psací destičky, které se vypalovaly, a dřevěná rydla). Stáří se odhaduje na šest tisíc let a mělo přímý vliv na vznik a vývoj mladších forem písma ve starém Egyptě, jelikož obě otrokářské velmoci vedly čilý obchodní a kulturní styk. V historii Egypta se postupně vytvořily tři písmenové soustavy, jejichž znaky byly slovní, slabičné i hláskové. Hláskových znaků bylo 24, a to jen pro souhlásky. Samohlásky k souhláskám si čtenáři doplňovali sami, podle smyslu textu. Nejstarší z nich byly hieroglyfy. Vznikaly přibližně před pěti tisíci lety jako písmo obrázkové, které bylo postupně výtvarně zdokonalováno a zjednodušováno. Používalo se zejména při rytí nápisů do stěn paláců, chrámů a hrobek faraónů. Roku 1822 je rozluštil Francouz J.F. Champollion. Hieratické písmo - kněžské - bylo jednodušší než hieroglyfy. Mělo asi 600 znaků. Písaři je dále zjednodušovali. Použití tohoto písma bylo velmi široké. Zachovala se nám rytina na kamenech i fragmenty knih a papyrových svitků. Posledním písmem bylo písmo démotické - lidové. Používalo se v praktickém životě. Byly nalezeny obchodní smlouvy, dlužní úpisy, nařízení, vyhlášky. Jeho kresba byla již plně podřízena materiálu, na který se psalo - papyru. Jednotlivé znaky se postupem času změnily ve znaky písmenové. Egyptským písmem nastal přechod od písma obrázkového, slovního, k písmu hláskovému.
V druhém tisíciletí před naším letopočtem žili na území dnešní Sýrie Féničané, kteří vytvořili souhláskovou, tzv. severosemitskou abecedu o 22 písmenech. Přímý vliv egyptského písma na fénické není prokazatelný ani v grafické formě. Z fénického písma vzniklo 80 procent známých abecedních soustav. Západosemitští Féničané byli zdatnými obchodníky a mořeplavci. Pronikli do všech moří mezi Afrikou, Asií a Evropou. Je možné, že severogermánské runy (runa = tajemství) o 24 písmenech, staré asi dva tisíce let, jsou odvozeny od fénického písma. I na ostrově Kypru v Egejském moři byly ve vykopávkách nalezeny fénické nápisy. Fénické písmo se psalo zprava doleva.
Řekové přijali písmo fénických obchodníků asi v 10. století před naším letopočtem. S písmem však nemohli přijmout metodu použití. Semitská souhlásková abeceda řečtině nevyhovovala. Některé znaky přetvořili na samohlásky, jiné - pro řečtinu neupotřebitelné - vypustili. Tomuto písmu se říká řecké písmo archaické. Protože v té době ještě neměli jednotný jazyk, vzniklo několik variant písma pro různá nářečí. Lze je rozdělit na dvě skupiny: východní a západní řeckou abecedu. Z východních písem, která se stala základem národního písma všech Řeků, později vznikla i písma slovanská. Ze západořeckých písem pak latinka. Původní levosměrné písmo Řekům nevyhovovalo, začali psát tzv. bustrofédou obousměrně, tj. první řádku zprava doleva, druhou zleva doprava, třetí zprava doleva atd. Avšak ani tento způsob psaní nebyl vhodný. Proto nakonec určili směr písma a čtení textu zleva doprava. Tím vzniklo pravosměrné písmo, kterým píšeme a čteme dodnes. Od Řeků přijala písmo celá Evropa. Při porovnání zřetelně vidíme, že latinka i azbuka se vyvíjely ze stejného základu.