Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




JOZOVA HANULE

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (22,13 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

JOZOVA HANULE – KVĚTA LEGÁTOVÁ AUTOR Květa Legátová (1919-2012)Jméno Legátová převzala od spolužačky ze školyAutorka pohádek a rozhlasových herZnámou se stala až po revoluciNechtěla se živit literaturou, za knihu Želary nechtěla honorář ZAŘAZENÍ AUTORA DO UMĚLECKÉHO SMĚRU Současná česká literatura STOLETÍ, V NEMŽ AUTOR TVOŘIL 2. polovina 20. století- počátek21. století DÍLA Jozova HanuleŽelaryPosedlá a jiné hryNic není tak prosté AUTOŘI Michal VieweghMiloš UrbanPetra Hůlová Charakteristika uměleckého textu jako celku LITERÁRNÍ DRUH epika LITERÁRNÍ ŽÁNR novela SLOHOVÝ POSTUP vyprávěcí MÍSTO A ČAS DĚJE zapadlá horská vesnice Želary, 2.světová válka VYSVĚTLENÍ NÁZVU DÍLA Jozova Hanule – hlavní hrdinka má falešné jméno Hana = Hanule a stane se manželkou vesničana Josefa = Jozy KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA chronologická TÉMA A MOTIV hrdinové patří k sobě, je mezi nimi pouto, láska, válka, skrývání ZAŘAZENÍ KNIHY DO KONTEXTU CELÉHO AUTOROVA DÍLA Novela byla vydána krátce po povídkovém souboru Želary, časově na něj navazuje. Kniha původně vznikala jako filmový scénář, vydána byla roku 2002. LYRICKÝ SUBJEKT Ich-forma, vypravěčkou je hlavní postava Eliška POSTAVY Joza – obyčejný ale čistý muž z vesnice, neuměl číst,Hanule – vl.jménem Eliška, lékařka, prchající z města před gestapem, hrdá, ale po čase se hluboce zamilovala do Jozy.Lucka – vesnická bylinářka, drsná, mluvila bez servítků, sprostá, ale moudrá a spravedliváŽeňa – usměvavá, milá, hodná, málomluvná, učila Hanuli vařit, háčkovat atd. DĚJ Jozova HanuleEliška pracuje jako lékařka a jejím prvním velkým případem je pacient Joza Janda, kterého přivezli ze slovenského pohraničí. Eliška mu daruje krev, stará se o něho a brzy si ho oblíbí, protože uměl krásně vyprávět o svém kraji a vesnici, ve které žil. Vesnice se jmenovala Želary. Eliška si s ním ráda povídala a trávila u něho čas a čekala, až se vrátí Richard.S Jozou jeli vlakem do Šádovy Huti. Joza málo mluvil a Eliška ho začínala nenávidět, říkala mu pologramotný primitiv.V Šádově Huti se ubytovali v hospodě u Irči. Eliška jí pomáhala v hospodě, pracovat ji bavilo. Tam se také dozvěděla, jakou pověst má Joza a také že lidé mají o Želarech divné názory. Jozovi se říkalo lamželezo a vesnický blb.Irča Elišce vyprávěla o svém životě, že je nespokojená v manželství.Před svatbou se přestěhovala do Želar. Okolo jejich domu byly jen další tři domy, v jednom bydlela Lucka, v dalším Žeňa a v posledním Jurigovi. Zahrada neměla plot. Joza uvařil čaj a Eliška ho prosila, aby jí vyprávěl pohádku.Seznámila se také s Žeňou, to bylo děvče, které se stále usmívalo. Žeňa ji oblékla do šatů na svatbu, které vypadaly jako kroj. Svatba byla v kostele, kde se stal zázrak - zjevila se tu Maří Magdaléna.První svatební noc byla zvláštní. Eliška byla odvážná a svlékla se před Jozou do naha, líbali se a objímali, ale k ničemu dalšímu mezi nimi nedošlo. Spali společně se psem. Další noci se také nic nedělo. Na začátku manželského života Hanule nevěděla, co má dělat, většinou ležela v posteli, jídlo neuměla vařit. Joza a jeho kamarádi dělali nové podlahy a pro ně vařila Žeňa s dcerou Jiřinkou. Hanule si uvědomila, že nemůže jenom ležet, ale také se musí naučit něco. Poprosila Žeňu a Žeňa ji postupně naučila vařit, šít, háčkovat, plést, drhat, vázat košťata, pracovat s hrnčířským kruhem, pečovat o zahradu. Pouze sekat dříví jí Joza nedovolil.Také se naučila vstávat stejně brzo ráno jako její muž a nachystat mu snídani. Cítila se lépe. Zjistila, že ji baví také tvořitelská práce, také našla Jozovu knihovnu a postupně večer četla knížky. Jednou se jí stala ošklivá situace. Šla sbírat ostružiny do lesa a najednou se začal silný déšť. Hanule bohužel zabloudila a nevěděla, jak se má vrátit. Všude bylo rozlehlé ostružiní, Hanule nevěděla, jak to má obejít a spadla a byla před propastí. Našla potok a podle něho těžko šla nahoru, až narazila na krmelec a tam usnula a myslela si, že umře. Tam ji našel Joza s Lipkou a jeho psem vlčákem. Lucka jí podávala různé bylinky, různé nápoje, které jí nechutnaly. Poznávala povahu Lucky, jež se často ráda napila slivovice, byla vzteklá a smála se protivným smíchem. Bylo jí kolem sedmdesáti let, ale chodila jako mladá a pila jako chlap.Časem, který Hanule strávila po boku Jozy, poznávala, co je láska. Prozkoumala vztah k Jozovi a porovnávala s Richardem. Poznala, že Richard byl chladnokrevný.Blížila se válka, vojáci přišli i do Želar, byli to Rusové, kteří ale znásilnili několik žen, všude se hodně pilo, vojáci ničili obydlí. Najednou se začalo střílet, přišli i Němci. Hanule pracovala s doktorem a Luckou, ošetřovala zraněné. Bojovali muži i ženy. Umřel i Pavel Juriga a také umíral Joza, muž Hanule.Po válce se Hanule vrátila do města, do nemocnice, nebylo to pro ni jednoduché. Musela jít na nervové oddělení a na psychiatrii, protože ji přátelé zradili. Setkala se s dávnou láskou, Richardem, který se mezitím opět oženil a nabídl svatbu Hanule, aby si ho vzala. Ale její duše už patřila navždy do Želar a její srdce jedině Jozovi.

Témata, do kterých materiál patří