JOZOVA HANULE

Na začátku manželského života Hanule nevěděla, co má dělat, většinou ležela v posteli, jídlo neuměla vařit. Joza a jeho kamarádi dělali nové podlahy a pro ně vařila Žeňa s dcerou Jiřinkou. Hanule si uvědomila, že nemůže jenom ležet, ale také se musí naučit něco. Poprosila Žeňu a Žeňa ji postupně naučila vařit, šít, háčkovat, plést, drhat, vázat košťata, pracovat s hrnčířským kruhem, pečovat o zahradu. Pouze sekat dříví jí Joza nedovolil.
Také se naučila vstávat stejně brzo ráno jako její muž a nachystat mu snídani. Cítila se lépe. Zjistila, že ji baví také tvořitelská práce, také našla Jozovu knihovnu a postupně večer četla knížky.

Jednou se jí stala ošklivá situace. Šla sbírat ostružiny do lesa a najednou se začal silný déšť. Hanule bohužel zabloudila a nevěděla, jak se má vrátit. Všude bylo rozlehlé ostružiní, Hanule nevěděla, jak to má obejít a spadla a byla před propastí. Našla potok a podle něho těžko šla nahoru, až narazila na krmelec a tam usnula a myslela si, že umře. Tam ji našel Joza s Lipkou a jeho psem vlčákem.
Z toho všeho onemocněla, dostala horečku a žlučníkovou koliku a starala se o ni kořenářka Lucka a také Joza.

Lucka jí podávala různé bylinky, různé nápoje, které jí nechutnaly. Poznávala povahu Lucky, jež se často ráda napila slivovice, byla vzteklá a smála se protivným smíchem. Bylo jí kolem sedmdesáti let, ale chodila jako mladá a pila jako chlap.
Hanule musela jet do města, kde jí udělali operaci žlučníkových kamenů. Tam pomáhala trochu jiným pacientům. Jednou za ní přišel kapitán, Hanule se lekla, že ji našli. Ale kapitán si myslel, že ji manžel mlátí, protože měla na těle modřiny kvůli tomu, že zabloudila, když byla na ostružinách.

Časem, který Hanule strávila po boku Jozy, poznávala, co je láska. Prozkoumala vztah k Jozovi a porovnávala s Richardem. Poznala, že Richard byl chladnokrevný.
Po nějaké době začínala zjišťovat, že se nechce vrátit do města, ale chce tu zůstat. Zamilovávala se do svého muže, více a více ho poznávala.
Blížila se válka, vojáci přišli i do Želar, byli to Rusové, kteří ale znásilnili několik žen, všude se hodně pilo, vojáci ničili obydlí. Najednou se začalo střílet, přišli i Němci. Hanule pracovala s doktorem a Luckou, ošetřovala zraněné. Bojovali muži i ženy. Umřel i Pavel Juriga a také umíral Joza, muž Hanule.
Po válce se Hanule vrátila do města, do nemocnice, nebylo to pro ni jednoduché. Musela jít na nervové oddělení a na psychiatrii, protože ji přátelé zradili. Setkala se s dávnou láskou, Richardem, který se mezitím opět oženil a nabídl svatbu Hanule, aby si ho vzala. Ale její duše už patřila navždy do Želar a její srdce jedině Jozovi.