Vývojová období českého jazyka
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Vývojová období českého jazyka
Hláskové rozdíly mezi slovanskými jazyky
skupiny –or-, -ol-, -er-, -el-…v češtině na ra, la, re, le
golva (praslovansky), glava (staroslověnsky), hlava (česky), glowa (polsky)
skupiny dj, tj, kt – v češtině na z, c
medja (praslovansky), mez (česky), medza (slovensky), meža (rusky), obdobně svetja, svíce, svieca, sveča
skupiny dl, tl – zůstaly jen v západoslovanských jazycích (čeština, slovenština)
česky křídlo – rusky krylo, pletl – plel atd.
Hláskoslovné změny na rozhraní praslovanského období a počátku vývoje češtiny
stahování (kontrakce) samohlásek – splývání 2 samohlásek, mezi nimiž bylo j, v jednu samohlásku; v ruštině neprovedeno
novaja – nová, dělaješ – děláš, stojat – stát atd.
zánik nebo náhrada (vokalizace) jerů – v češtině podle Havlíkova jerového pravidla: sudé jery (počítáno od konce) se měnily na samohlásky, vokalizovaly se v e, liché zanikly
zánik nosového e a o – denazalizace (kromě polštiny)
v češtině – nosové o na u, nosové e na e, ě nebo a
změny v přízvuku – v praslovanštině – volný a pohyblivý, v češtině a slovenštině – ustálený na první slabice, v polštině – na předposlední slabice
zkracování samohlásek – v praslovanštině krátké i dlouhé, rozdíl zůstal v češtině
Hláskoslovný a tvaroslovný vývoj češtiny
Vývoj souhlásek
zánik párové měkkosti souhlásek
změna r´> ř (r´epa> řepa)
změna g> h (noga> noha)
změna šč> šť (Ščepán> Štěpán)
Vývoj samohlásek
Ve 12. – 14. stol.
přehláska a> ě, á> ie po měkkých souhláskách (duša> dušě)
přehláska u> i, ú> í po měkkých souhláskách (mužu> muži)
přehláska o> ě, ó> ie (koňóm> koniem)
ztráta jotace – změna ě> e (vyjma po retnicích p, b, v, m)
Ve 14. – 16. stol.
změna ó> uo> ů – diftongizace, pak monoftongizace (kóň> kuoň> kůň)
změna ú> au> ou – diftongizace (súd> saud> soud)
úžení ei> í, é> í (viera> víra, obilé> obilí)
změna stejnoslabičného aj> ej (vajce> vejce – ale va-jec)
Vývoj tvarosloví
zánik duálu
rozlišení podstatných jmen podle životnosti
odlišení jmen typu vladyka, panoše od vzorů žena, duše (dnes vzory mužské – předseda, soudce)
zánik některých slovesných tvarů minulých:
aorist – jednoduchý slovesný tvar minulý, vyjadřuje minulý děj hlavní (např. vedech – vedl jsem)
imperfektum - jednoduchý slovesný tvar minulý, vyjadřuje minulý děj vedlejší (např. vediech – vedl jsem); složené slovesné tvary minulé až od 15. století
tvar aoristu slovesa být (bych, bys, by…) dodnes vyjadřuje kondicionál
plusquamperfektum – složený tvar času předminulého (byl jest nesl)
rozšíření koncovky –m od sloves atematických (jsem, viem, jiem, dám, mám) k ostatním slovesům, které mají v koncovce přítomného času dlouhou souhlásku