Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Vývojová období českého jazyka

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (24,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Vývojová období českého jazyka Hláskové rozdíly mezi slovanskými jazyky skupiny –or-, -ol-, -er-, -el-…v češtině na ra, la, re, le golva (praslovansky), glava (staroslověnsky), hlava (česky), glowa (polsky) skupiny dj, tj, kt – v češtině na z, c medja (praslovansky), mez (česky), medza (slovensky), meža (rusky), obdobně svetja, svíce, svieca, sveča skupiny dl, tl – zůstaly jen v západoslovanských jazycích (čeština, slovenština) česky křídlo – rusky krylo, pletl – plel atd. Hláskoslovné změny na rozhraní praslovanského období a počátku vývoje češtiny stahování (kontrakce) samohlásek – splývání 2 samohlásek, mezi nimiž bylo j, v jednu samohlásku; v ruštině neprovedeno novaja – nová, dělaješ – děláš, stojat – stát atd. zánik nebo náhrada (vokalizace) jerů – v češtině podle Havlíkova jerového pravidla: sudé jery (počítáno od konce) se měnily na samohlásky, vokalizovaly se v e, liché zanikly zánik nosového e a o – denazalizace (kromě polštiny) v češtině – nosové o na u, nosové e na e, ě nebo a změny v přízvuku – v praslovanštině – volný a pohyblivý, v češtině a slovenštině – ustálený na první slabice, v polštině – na předposlední slabice zkracování samohlásek – v praslovanštině krátké i dlouhé, rozdíl zůstal v češtině Hláskoslovný a tvaroslovný vývoj češtiny Vývoj souhlásek zánik párové měkkosti souhlásek změna r´> ř (r´epa>řepa) změna g> h (noga> noha) změna šč> šť (Ščepán> Štěpán) Vývoj samohlásek Ve 12. – 14. stol. přehláska a> ě, á> ie po měkkých souhláskách (duša> dušě) přehláska u> i, ú> í po měkkých souhláskách (mužu> muži) přehláska o> ě, ó> ie (koňóm> koniem) ztráta jotace – změna ě> e (vyjma po retnicích p, b, v, m) Ve14. – 16. stol. změna ó> uo> ů – diftongizace, pak monoftongizace (kóň> kuoň> kůň) změna ú> au> ou – diftongizace (súd> saud> soud) úžení ei> í, é> í (viera> víra, obilé> obilí) změna stejnoslabičného aj> ej (vajce> vejce – ale va-jec) Vývoj tvarosloví zánik duálu rozlišení podstatných jmen podle životnosti odlišení jmen typu vladyka, panoše od vzorů žena, duše (dnes vzory mužské – předseda, soudce) zánik některých slovesných tvarů minulých: aorist – jednoduchý slovesný tvar minulý, vyjadřuje minulý děj hlavní (např. vedech – vedl jsem) imperfektum - jednoduchý slovesný tvar minulý, vyjadřuje minulý děj vedlejší (např. vediech – vedl jsem); složené slovesné tvary minulé až od 15. století tvar aoristu slovesa být (bych, bys, by…) dodnes vyjadřuje kondicionál plusquamperfektum – složený tvar času předminulého (byl jest nesl) rozšíření koncovky –m od sloves atematických (jsem, viem, jiem, dám, mám) k ostatním slovesům, které mají v koncovce přítomného času dlouhou souhlásku

Témata, do kterých materiál patří