Zimní krajina - líčení
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
LÍČENÍ - ZIMNÍ KRAJINA
Zimní krajina. Jedinečná scenérie, kterou příroda předvádí jen během nejchladnějších dní roku. Když ráno otevřu okno a místo obvyklé zeleně stromů vidím zářivě bílou pokrývku, vím, že zima je tady. S těžce nádechem chladného vzduchu vstávám, abych prošel touto zimní pohádkou.
Nejprve mě upoutá neuvěřitelný klid. Městský ruch, který jinak stále slyším, je najednou ztlumený. Slyším jen křupání sněhu pod mými botami a občasný zpěv ptáků, kteří však zůstanou skrytí ve větvích stromů. Stromy, ohnuté pod tíhou sněhu, vypadají jako postavy oblečené do bílých plášťů. Ledové krystalky na jejich větvích jiskří v zimním slunci, jako by každý strom měl svůj vlastní křišťálový náhrdelník.
Na poli se rozprostírá nekonečný koberec sněhu. Vypadá, jako by jej někdo pečlivě uhladil, každou vločku umístil přesně na její místo. Sem tam jsou vidět stopy zaječích tlapiček nebo otisky bot nějakého pěšáka, který se sem odvážil dříve než já. Tyto drobné znaky života na jinak nedotčené ploše vytvářejí pocit tajemství. Kdo tudy šel a kam měly tyto stopy namířeno?
Přecházím k zamrzlému jezírku. Led je průhledný, jako by byl vyroben ze skla. Pod jeho povrchem jsou vidět zbytky leknínů, které zde zůstanou až do jara. Děti, oblečené do pestrých kombinéz, se smějí a bruslí dokola. Jejich radost je nakažlivá, a i když jsem už dávno vyrostl z dětských her, těší mě jejich nadšení.
Zatímco se procházím, začne sněžit. Velké vločky padají tiše, jako kdyby se nechtěly dotknout země. Zachytávají se na mé šále a kabátu, jejich jemné vzory mě fascinují. Každá je jiná, unikátní umělecké dílo vytvořené přírodou. Zvednu ruku, abych jednu z nich chytil, ale dříve, než si ji stihnu prohlédnout, zmizí.
Blížím se k vesnici. Domky pokryté sněhem vypadají jako perníkové chaloupky z pohádek. Z komínů stoupá kouř, který dodává celé scenérii na útulnosti. Místní obyvatelé odhazují sníh z cest a zdraví se navzájem. „Dobrý den!“ ozývá se ze všech stran a jejich hlasy se mírně odrážejí od zmrzlé země.
Den pomalu končí a slunce zapadá. Na obzoru se objevuji růžově a oranžově zbarvená oblaka, která kontrastují s chladnou barvou sněhu. Tento okamžik je jako malba, která zůstane navždy vrytá do mé paměti. Zimní krajina je kouzelná a neopakovatelná. Každá procházka je novým dobrodružstvím, které přináší klid a harmonii do šedých dnů.