Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Jazyk literárních děl

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (21,59 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

13. JAZYK LITERÁRNÍCH DĚL je dán autorovým uměleckým záměremfunkce sdělná i funkce estetickázákladem jazyka literárních děl je národní spisovný jazyk. Autoři využívají rovněž: odborných termínůarchaismůknižních slovpoetismů /tj. básnických výrazů/neologismů /tj. nově vytvořených slov/ Mohou se však využívat i prostředky nespisovné - jejich využíváním chce autor přiblížit nějaké prostředí, charakterizovat hrdinu apod. Z nespisovných prostředků jsou využívány zejména: dialektismy /nářeční slova/slova citově zabarvenávulgarismyslangové výrazyslova i tvary obecné češtiny Umělci tvoří velmi často tzv. obrazná pojmenování /tropy/ - vytvářejí neočekávaná spojení slov, přenášejí význam apod. K obrazným pojmenováním patří: metafora - přirovnání na základě podobnosti - v jediném pojmenování spojuje dva významy : přímý význam slova pro obraz jevu /perly-klenoty/na základě vnější podobnosti i přenesený význam slova /perly rosy-kapky rosy, kapka je podobná perle/ Metafora může být vyjádřena různými způsoby - od nejjednoduššího způsobu přívlastkového např. stříbrný vítr, až po složité větné a veršové konstrukce personifikace - je prostředek, jímž se pojmenování vlastností nebo činů živých bytostí přenáší na předměty neživé. Je založena na metafoře. Např. Na zemi se v liliovém dolu hrbily zapadané střechy chalup. (Karel Václav Rais)...ticho, do něhož mrkalo jen několik osvětlených okének... (Karel Václav Rais) metonymie - je vedle metafory druhým základním typem tropu jedná se o přenesení významu na základě věcné souvislosti město /sídelní forma/ ... a město čeká, úzkost ve zdech svých ... (Jaroslav Seifert) - /město - všichni obyvatelé - čekají plni úzkosti/Viděli jsme sůl, textil, lodi, vagony, uhlí, kovy, sklo. /Nemetonymické vyjádření by bylo : Navštívili jsme solné doly, středisko textilního průmyslu, loděnice.../ synekdocha - je metonymická záměna pojmenování na základě věcných vztahů kvantitativních, obvykle části za celek. „Tak už jsem tady,“ řekly veverčí zuby.s veverčími zuby/ perifráze - je opis, kterým se vystihuje určitý jev nebo děj pomocí typických znaků „Nenadála jsem se, že se tak brzy u vás budou péci svatební koláče.“ (Vojtěch Martínek) /místo: že budete tak brzy strojit svatbu/Za trochu lásky šel bych světa kraj, jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí. (Jaroslav Vrchlický) eufemismus - znamená zjemnění, zjemňuje výrazy, které pro nás znamenají nepříjemné představy Až bude růst nade mnou tráva. (Petr Bezruč) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu „tisíckrát tě líbám“ oxymoron - zdánlivě nelogické spojení dvou slov /živá mrtvola/, jednoho z takto používaných slov užíváme ve významu posunutém nebo přeneseném to jestiť zemřelých krásný dětinský čas. (Karel Hynek Mácha) ironie a sarkasmus /tj. zesílená ironie/ - jsou prostředky, v nichž je užito slova v opačném významu, než v jakém se ho používá obvykle Ty tu máš ale pořádek! alegorie /jinotaj/ - utajení skutečného obsahu Umělci rovněž používají zvláštních syntaktických prostředků. Uměleckým prostředkem se může stát již sama délka vět delší věty působí klidně, zvolňují dynamikukrátké věty naopak působí vzrušeně, vyjadřují napětí Důležitá je i volba větného typu jednak volba mezi větou jednočlennou a dvojčlennoujednak volba mezi větou oznamovací, tázací, zvolací , žádací... Velmi jemným nástrojem umělce je pořádek slov. V literárním díle může být užito i některých odchylek od pravidelné větné stavby, jako jsou: anakolutelipsaapoziopezeosamostatňování větných členů apod. anakolut - vyšinutí z vazby, změna větného schématu (Petr Bezruč) elipsa - vypuštění podstatného větného členu /např. holého přísudku/ ve větě, věta neúplná My o vlku a vlk za humny. /místo: My mluvíme o vlku a vlk je za humny./ apoziopeze - neukončená výpověď, zpravidla graficky označovaná třemi tečkami. v tu hypnotickou chvíli...(František Hrubín) vytčený větný člen - je přesun větného členu buď před nebo za větu Naše maminka, ta se o nás nastarala! /místo: Naše maminka se o nás něco nastarala!/ osamostatnělý větný člen - větný člen stojí mimo větu, přestože patří vlastně do jejího schématu. Ale kdybyste se mě zeptali, co se mi v Holandsku líbilo nejvíc, tedy vyhrknu bez dlouhého přemýšlení, že lidské příbytky. A krávy. A květiny. (Karel Čapek) Zvláštním syntaktickým prostředkem uměleckého stylu jsou tzv. figury. Jsou to syntaktické konstrukce vznikající pravidelným seskupováním slov nebo opakováním některého slova na určitém, vždy stejném místě ve větě nebo verši. opakování slova - ve větě nebo v dalším textu, ne však těsně za sebou A na břehu tiché vody není žádné zábradlí, nýbrž tiché a veliké stromy a tichá průčelí domů s jasnými okny; a to všechno se tiše zrcadlí v té vodě. (Karel Čapek) epizeuxis - opakování slova v jedné větě těsně po sobě se na mne věčnost dívá.(Karel Hynek Mácha) anafora - opakování jednoho nebo několika slov na začátku dvou nebo několika po sobě jdoucích veršů nebo vět krev utíká z šíje, krev ubíhá z prsou...(Petr Bezruč) epifora - opakování jednoho nebo několika slov na konci dvou nebo několika po sobě jdoucích veršů nebo vět milý bože, divný kraj!(František Ladislav Čelakovský) epanastrofa - opakování téhož slova na konci jednoho a na začátku následujícího verše nebo věty po vychování u matky Volhy.(František Ladislav Čelakovský) Literaturu běžně dělíme podle toho, zda je psána prózou nebo veršem. Veršovaná díla nazýváme básně - poezie. Veršovaný text má specifické členění - celek /báseň/ tvoří zpravidla několik, často i mnoho veršů, které se spojují do tzv. slok nebo strof. Verš je jeden řádek básně. Může se dále členit na stopy /to jsou úseky, které se opakují v řadě veršů a účastní se na metrickém impulsu - tj. očekávání, že bude následovat úsek stejného zvukového schématu - metra. Stopa má dvě až tři slabiky a může mít dva typy tzv.dob - těžká doba - část stopy, která má přízvuk, a - lehká doba - nedůrazná část stopy. V české poezii se uplatňuje tzv. sylabotonický systém. Verše mají pravidelný počet slabik a slovních přízvuků, dochází k vnit

Témata, do kterých materiál patří