Jazyk literárních děl

epifora

- opakování jednoho nebo několika slov na konci dvou nebo několika po sobě jdoucích veršů nebo vět

• Jaký je to divný kraj,
  milý bože, divný kraj!
  (František Ladislav Čelakovský)

epanastrofa

- opakování téhož slova na konci jednoho a na začátku následujícího verše nebo věty

• ... a nazván Volžanín, po vychování,
  po vychování u matky Volhy.
  (František Ladislav Čelakovský)

Literaturu běžně dělíme podle toho, zda je psána prózou nebo veršem.

Veršovaná díla nazýváme básně - poezie. Veršovaný text má specifické členění - celek /báseň/ tvoří zpravidla několik, často i mnoho veršů, které se spojují do tzv. slok nebo strof.

Verš je jeden řádek básně. Může se dále členit na stopy /to jsou úseky, které se opakují v řadě veršů a účastní se na metrickém impulsu - tj. očekávání, že bude následovat úsek stejného zvukového schématu - metra. Stopa má dvě až tři slabiky a může mít dva typy tzv.dob - těžká doba - část stopy, která má přízvuk, a - lehká doba - nedůrazná část stopy. V české poezii se uplatňuje tzv. sylabotonický systém. Verše mají pravidelný počet slabik a slovních přízvuků, dochází k vnitřnímu dělení na stopy.

Nejběžnější z nich jsou:

• trochej - 1. slabika je přízvučná, 2. nepřízvučná

• jamb - 1. slabika je nepřízvučná , 2. přízvučná

• daktyl - 1. slabika je přízvučná, 2. a 3. slabika je nepřízvučná

Zvuková shoda konců slov na konci veršů je rým. V rozložení rýmů se často setkáváme s několika schématy, podle nich rozeznáváme různé druhy rýmů:

• abab - rým střídavý

• aabb - rým sdružený

• abba - rým obkročný

• abcd - rým přerývaný