03. Edgar Allan Poe - Havran

Závěr -> milenec se trýzní a havran se stává symbolem zla a sebetrýzně.

Myšlenka:

Hlavní Téma je mýtické poblouznění autora nad dívkou Leonor a jeho duševní rozklad, je to pocitová báseň navozující typickou hororovou atmosféru.

Kompozice díla:

Střídání délky veršů

Báseň je dělená pouze na odstavce, nemá žádné četnější dělení, je vyprávěna chronologicky.

Řeč je velmi spisovná a elegantní, objevuje se opakování slov na konci verše (neboli později překládáno jako Cimrmanův dokonalý verš), kompozice a vzestupnost situace s jejím vyhrocením je velmi napínavě sepsáno typickou Poeho rukou.

Zajímavosti o díle:

Havran byl do češtiny přeložen mnohokrát, poprvé Šemberou roku 1869, následoval na dlouhou dobu nejúspěšnější překlad Jaroslava Vrchlického patrně z roku 1890, v současné době je nejpoužívanějším překlad Nezvalův z roku 1927 (Vrchlického překlad se pro svou archaičnost používá jen zřídka). Překladů básně ovšem existuje více, některé jsou dostupné jen v několika vydáních, jako např. překlad Jana Najsera (1999), který je k dispozici v Národní knihovně ČR. Z cizích překladů platí za nejpozoruhodnější francouzský překlad Charlese Baudelaira, pořízený v roce 1853. Báseň se považuje za jeden z největších problémů translatologie.

Poe napsal tuto báseň jako ukázku své tvůrčí metody (a v tomto duchu ji okomentoval esejem Filozofie básnické skladby). Jedná se o jednu z nejznámějších kratších (báseň má 108 veršů) básní všech dob a jedno z nejvýznamnějších děl romantismu. Báseň je velmi známá, především v anglofonních zemích, a dočkala se mnoha odkazů, ohlasů i parodií v jiných dílech (je např. v mírně zkrácené verzi "zfilmována" v seriálu Simpsonovi).

Dílo se stalo vzorem pro francouzské prokleté básníky.

Vliv díla:

Ani v moderní literatuře není Poe zcela bez vlivu. Jeho vliv je přítomen především v britské literatuře (zasáhl i do široce populárního díla Joanne Kathleen Rowlingové). Mnohá z Poeových děl byla nejen zdramatizována, ale i zfilmována a převedena do komiksové podoby. Široce se nechal Poeovou literaturou inspirovat např. Ray Bradbury, který neskrývaje svou adoraci k Poeovu dílu, věnoval jeho osobnosti celou kapitolu z Marťanské kroniky (syntetizoval zde dva zdánlivě odlišné prvky z Masky červené smrti a z Jámy a kyvadla).

Rozbor básně:

Jelikož je Havran vcelku krátká báseň, pokusím se ji rozebrat sloku po sloce. První sloka začíná popisem stavu hlavního hrdiny. Je půlnoc, hrdina má horečku, snaží se číst knihy, moc se mu to nedaří a pomalu usíná. Když Poe dokončí popis jeho rozpoložení, začne se odehrávat vlastní děj básně. Hrdina uslyší zvuk připomínající zaklepání na dveře, a sám sebe se táže, co to mohlo být. Tvoří se tak první zápletka a ve čtenáři se začíná stupňovat napětí. První sloka, ostatně jako všechny sloky v Havranovi, končí záporem, v originále vyjádřeným slovem "nevermore". V druhé sloce se Poe vrací k předešlým událostem, důležitým pro další vývoj básně. Hrdinovi zemřela jeho dívka, kterou strašně miloval, a stále kvůli ní truchlí. Ve svých knihách hledá útěchu před myšlenkami na svou tragickou lásku. Tím, že se vrací k předešlým událostem, zvyšuje Poe napětí čtenáře, který se chce dozvědět, jak dopadne zápletka s nečekaným zaťukáním na dveře. Třetí sloka začíná popisem prostředí (vlajících záclon), poté následuje vylíčení pocitů hrdiny, který k sobě začne promlouvat. Přemýšlí, kdo to mohl zaklepat, a dojde k závěru, že to je asi nějaký pozdní host. V další sloce dojde ke zvratu v hrdinových myšlenkách - "Tu má duše vzmužila se...". Rozhodne se jednat a nahlas se omlouvá návštěvníkovi, že mu ještě nepřišel otevřít, zdůvodňujíc to tím, že byl v polospánku. V těchto místech graduje první zápletka díla. Na konci této sloky hrdina otevírá dveře, ale nikoho venku ve vánici nevidí. V páté sloce se hrdina dlouho dívá ven do tmy a neví, co dělat. Dostává strach a začne si dělat naději, že to klepala jeho zemřelá dívka Lenora. Volá její jméno do tmy, ale nikdo se neozývá. Nezkušený čtenář si myslí, že končí první zápletka, jeho napětí klesá, ale v další sloce se přesvědčí o opaku. Na počátku šesté sloky se zdá, že je záhada klepání na dveře vyřešena, hrdina zavírá dveře a vrací se do pokoje. Dochází k uvolnění čtenáře. V druhém verši ale zápletka opět nečekaně pokračuje. Opět se ozve šramot, tentokrát vychází od okna. Hrdina toho už má dost a chce zjistit, co se to děje - myslí, že to je jenom vítr. A ve čtenářovi se opět zvětšuje napětí a touha po vyjasnění tajemných zvuků. V prvních dvou verších sedmé sloky se definitivně vyřeší první zápletka. Hrdina otevře okno, dovnitř vlétne havran a usadí se na poprsí sochy Pallas Athény. Ve čtenáři zase po uvolnění z konce první zápletky roste napětí, co se bude dít dál, a začíná se rýsovat hlavní motiv básně. V osmé sloce popisuje Poe havrana. Potom k němu začne promlouvat sám hrdina a chce znát jeho jméno. Havran mu odpoví pouze slovem "nevermore" - už víckrát ne. Tím se opět zvyšuje napětí ve čtenářích. Jak to, že havran umí mluvit? V deváté sloce i sám hrdina žasne nad tím, že havran mluví. Přemýšlí nad bezobsažným havranovým "nevermore". Trošku zde opadává napětí a dochází k rozmělnění děje básně. Na začátku desáté sloky havran sedí a mlčí. Hrdina začne opět sám k sobě promlouvat. Říká si, že havran odtud také jednou odejde, stejně jako jeho Lenora. Havran opět řekne své "nevermore". Na konci této sloky to zní dost mnohoznačně. Znamená to, že se už víckrát nevrátí Lenora, nebo že havran našeho hrdinu neopustí? Hrdina je zaražen havranovou odpovědí na svou myšlenku v jedenácté sloce. Sám si to vysvětluje tím, že havranův pán byl asi velmi nešťastný, když od něj havran pochytil pouze toto slovo. Ve dvanácté sloce si hrdina dává k havranovi křeslo a opět přemýšlí nad havranovým "nevermore". Zde se pomalu začíná rýsovat hlavní zápletka Poeova díla - otázka, zda ještě někdy hrdina uvidí svou lásku. Třináctá sloka líčí hrdinovo přemýšlení o havranovi a o své dívce, která už nikdy nezaboří své ruce do podušky na polštáři. Hrdina opět promlouvá sám k sobě ve čtrnácté sloce. Začne si myslet, že havrana poslal Bůh jako lék na jeho smutek. Aby už konečně přestal myslet na Lenoru. Havran však zase odpovídá na jeho myšlenky: "Už víckrát ne.". Poté se hrdina odhodlá a v patnácté sloce se otevřeně zeptá havrana, zda najde lék na svou bolest ve smrti. Ptá se na to i přesto, že už zná havranovu odpověď a ta přichází: "Už víckrát ne.". Hrdina tak sám sebe trápí. V této sloce graduje napětí a je cítit blížící se vyvrcholení celé básně. Tím je bezesporu šestnáctá sloka. Hrdina se ptá havrana, jestli potká svou Lenoru alespoň v ráji. Havran na to opět odpovídá pouze slovem "nevermore". Tím se dovrší hrdinovo zoufalství a on propadá beznaději.Naštve se a říká havranovi v sedmnácté sloce, že se má rozloučit a táhnout zpátky do bouře. "Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu, havrane!", nato mu havran odpoví pouze své: "Už víckrát ne.". V poslední, osmnácté sloce havran stále sedí na Pallas Athéně a hrdina se smiřuje se svou bolestí. Báseň tak končí tragicky a beznadějně.