03. Edgar Allan Poe - Havran

Související informace lze nalézt také v článku Preromantismus. Romantická literární díla vznikala i v druhé polovině 19. století, kdy se stal vůdčím literárním proudem kritický realismus. Často se v této souvislosti hovoří o pozdním romantismu nebo o novoromantismu. Používání termínu novoromantismus není však ustálené, neboť se také používá pro označení literárního proudu na přelomu 19. a 20. století, jehož představitelé většinou epigonsky a vyumělkovaně napodobovali složitý a archaistický sloh pozdního romantismu a obnovili tím v literatuře romantickou tajemnost, zešeřelost a světobol, konzervativní kult minulosti a katolictví, ale také mystiku a morbidnost.

Děj:

Báseň je psána v ich-formě, vypravěčem je osamělý muž trýzněný horečkou a především mučivými vzpomínkami na zemřelou dívku Lenoru. Vypravěče vystraší o půlnoci šramot. Ukáže se, že původcem podivných zvuků je krkavec (v tradičních českých, ale i mnoha jiných cizojazyčných, překladech básně označovaný jako havran, zoologicky sice nesprávně, ale ve shodě s tradiční literární symbolikou české poezie), který vzápětí vletí do jeho pokoje a znepokojuje muže svou záhadností. Na všechny otázky, zpočátku míněné žertem, přitom odpovídá jedním slovem – nevermore (do češtiny překládáno většinou jako víckrát ne nebo nikdy víc, občas ponecháváno v originále, překladatelských řešení tohoto refrénu je mnoho). Mužův neklid se stupňuje v paniku a posléze v hrůzu. Snaží se krkavce vyhnat, ten ale zůstává na svém místě. V závěru vypravěč metaforicky konstatuje, že krkavec už nikdy neodletí z jeho duše.

Období:

Polovina 19.století. Romantismus.

Místo děje:

Báseň je situovaná do temné noci, pokoje Poa, kde hovoří s havranem – věštcem. Pochmurná atmosféra je doprovázena otázkami na vysvobození smrtí a také týkajícími se dívky Lenory. Celkově se zde projevuje interní rozpoložení Poa.

Téma básně:

Baladická, ponurá, tajemná báseň autora proslavila. Rozjímá o krásnu (kráse, pravdě, vášni, ...). Hledal záminku pro ustavičné opakování slova "nevermore", ale nejdříve mu nedošlo, že není možné, aby to stále opakoval člověk, a tak tím nejprve pověřil zvíře - papouška a teprve krátce nato ho vyměnil za havrana, který více odpovídal zamyšlenému tónu básně. Hledal nejsmutnější námět. Zvolil si smrt a tu spojil s krásnem. Začal popisovat smrt krásné ženy. Zvolil i zvláštní místo děje - rozhodl se ho umístit do milencova pokoje, kde často s ním jeho milá pobývala. Havran za ním přilétl do pokoje a snažil se na sebe milence upozornit klepáním svých křídel na okenici.

Děj se odehrává v noci -> bouřka x v pokoji klid. Rozuzlení -> milenec se ptá na poslední otázku – zda se setká se svou milou, ale havran mu opět odpovídá: "Už nikdy víc".