10.Balada z hadrů

10. BALADA Z HADRŮ -Voskovec a Werich

Jan Werich (1905-1980) – byl pokřtěn jako Jan František Serafinský. Werich studoval gymnázium v Praze, kde se také seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Po maturitě studoval práva na Karlově univerzitě, pak se ale zabýval literaturou, divadlem a kulturou. Podílel se na vzniku osvobozeného divadla, na jehož scénu spolu s Voskovcem uváděl poetistické hry i ostré politické satiry. Léta 1939-1945 strávil v Americe, kam včas emigroval. Po návratu pracoval v divadle ABC a v Divadle satiry s Miroslavem Horníčkem.

Jiří Voskovec (1905-1981) – vlastním jménem Jiří Wachsmann.

S Jiřím Voskovcem a Janem Werichem spolupracoval také hudební skladatel Jaroslav Ježek (1906-1942). Werich a Voskovec napsali Vest Pocket Revue, Smiking Revue, Baladu z hadrů, Pěst na oko, Rub a líc, Težkou Barboru, Osla a stín, Golema, Kata a blázna, Svět za mřížemi. Kromě her také vytvořili filmy Pudr a benzín, Hej rup, Svět patří nám, Peníze nebo život.

Jan Werich ztělesnil hlavní role ve filmech Až přijde kocour, Císařův pekař a Pekařův císař. Je autorem prozaických Italských prázdnin a pohádek Fimfarům.

V létě roku 1927 se soubor stal součástí Osvobozeného divadla (vzniklo v r. 1925 jako divadelní sekce Devětsilu). Voskovec a Werich v Osvobozeném divadle pracovali jako autoři i herci a vytvořili osobitou komediální dvojici. V listopadu 1938 ukončilo Osvobozené divadlo svou činnost, V+W a J. Ježek emigrovali do USA. Po návratu do vlasti roku 1945 založili Divadlo V+W.

Druh, žánr

Druh – drama s lyrickými prvky – lyrika: nemá děj, vyjadřuje pocity, nálady, dojmy, myšlenky a úvahy autora nebo hrdiny (písně – kratší báseň s pravidelným rytmem a výrazným rýmem, nejoblíbenější žánr ústní lidové slovesnosti) drama: dílo, jehož děj je tvořen pomocí monologů a dialogů postav, základem dramatu (divadelní hry) je střet, konflikt postav.

Žánr – komedie: veselohra, představuje druhý základní žánr dramatu (první tragédie), posuzuje život z veselejší stránky., satira - je označení pro umělecký, zejména literární žánr, využívající komičnosti, výsměchu, karikatury a ironie ke kritice nedostatků a záporných jevů. Využívá se zejména v aforismech, epigramech, parodiích, pamfletech, komediích a fraškách. Vznikla v Římě.

Kritické ohlasy

Hra je považována za jednu z nejodvážnějších protifašistických her V+W.

Téma

Drama oslavuje Françoise Villona a na základě jeho zhudebněných textů vytváří alegorii na tehdejší politickou situaci nástup fašismu, nezaměstnanost, vzestup kapitalismu, velké třídní rozdíly.

Prostředí, doba

Prostředí – Paříž

Doba – převážná část rok 1455, zbytek nespecifikovaná současnost

Stručný děj

První díl – začíná v současnosti, kde se u nějaké cihelny setkají žebračka, bývalá prostitutka Kateřina, nezaměstnaná, nezaměstnaný a student, který jim nabízí kradenou šunku. Nejdříve odmítnou, ale mají hlad. Student jim při večeři recituje Villonovy básně. Když se ukládají k spánku, přichází herec bez práce, který nese ranec kostýmů. Obléknou se od nich, aby jim nebyla zima, a někoho napadne si zahrát příběh o Villonovi. Herec hraje purkmistra, student Villona, žebračka vykládačku osudu, Kateřina Káču milostnici, nezaměstnaný Mistra Filipa Sermoise a nezaměstnaná žebračku. Herci nejsou vybráni náhodně, ale jejich osudy vycházejí z osudů postav, které budou hrát. Nejdříve purkmistr spílá Villonovi za jeho poezii. Poté potká krásnou dívku, která je jeho strážným andělem, a vyzná jí lásku, ale když mu ukáže svou hrůznou tvář, Villon před ní utíká. Potkává další dívku, Kateřinu, také jí vyzná lásku. Villon míří do taverny a Kateřina mu slibuje, že tam za ním dorazí, ale chystá se k purkmistrovi. Stráví s purkmistrem noc a slíbí mu, že Villona vláká do léčky, aby ho mohli pověsit za vraždu, protože za básně ho popravit nemůžou. Když purkmistr usne do pokoje vrazí Filip, milý Kateřiny, který jí vyhrožuje, že purkmistra zabije, pokud mu Kateřina nedá peníze. S její pomocí purkmistra oloupí a Kateřina začne volat o pomoc, až když už je Filip pryč. Purkmistr se vzbudí a Kateřina svalí vinu na Villona. Další scéna je setkání dvou klaunů – antouška Georgese na pranýři a kolemjdoucího ponocného Jehana. Nastává komická scéna, kdy se Jehan snaží osvobodit Georgese a sám se k němu na chvíli připoutá. Přiběhne k nim křičící purkmistr v noční košili, klauni ho však mají za pobudu, a tak ho postaví na pranýř. Příchozí – Villon, vykladačka a žebráci – se mu smějí. Následuje dialog Georgese a Jehana jako dvou herců dneška: baví se o Rusku, svobodě, jídle, fašismu. Poté se vrací zpátky do příběhu o Villonovi a hrají s Filipem karty, kde ho švindlem připraví o lup, a utečou. Filip se přizná Kateřině, že vše prohrál, a ta mu řekne o nabídce purkmistra. Snaží se vymyslet léčku na Villona. Poté Kateřina spolu s vykladačkou a žebračkou zpívají Villonovu píseň o lehkých ženách. Villon táhne Kateřinu z hospody, ale ve dveřích se střetnou s Filipem, který chce po Villonovi peníze za to, že ho nepráskne jako lupiče od purkmistra. Georges a Jehan však dosvědčují, že ukradené věci vyhráli na Filipovi. Villon využije zmatků a lup si vezme. Proto ho nezatknou, ale pouze mu seberou věci (Prevót pak tvrdí, že ho tam neviděl).