18. Smrt krásných srnců - Ota Pavel

Maminka je skeptická, ale příliš neprotestuje. Tatínek je přesvědčený, že má obchodní talent a že kapři přinesou „majlant“. Celá rodina se připravuje na slavnostní výlov, na místo přijíždějí příbuzní, najatí rybáři a všichni očekávají velký zisk. Výlov se však promění v katastrofu – v rybníku je jediný obrovský kapr. Všichni se smějí, jen tatínek a maminka jsou zahanbeni.

Tatínek je naštvaný, chce Václavíkovi rybník vrátit, ale ten je na dovolené v Itálii. Po letech Václavík přijde koupit ledničku a tatínek mu prodá starou prázdnou bednu, nalakovanou jako novou lednici. Když Václavík zjistí, že koupil jen bednu, tatínek mu připomene, že i jeho rybník byl napohled krásný, ale uvnitř prázdný. Oba tak zažijí svou „nejdražší“ zkušenost ve střední Evropě a příběh končí smířením s tím, že někdy člověk naletí, ale život jde dál.

Ve službách Švédska

Tatínek, Leo Popper, se stává obchodním zástupcem firmy Elektrolux, kde prodává vysavače a ledničky. Je mimořádně úspěšný, dokonce se stane mistrem světa v prodeji. Jeho tajnou láskou je paní Irma, manželka generálního ředitele Korálka. Touží, aby ji portrétoval slavný malíř profesor Nechleba.

Sblíží se s ním, jezdí spolu na ryby, a profesor, který ženy nemaluje, nakonec souhlasí, že se na Irmu podívá. Tatínek připraví setkání, Irma se oblékne do modrých šatů, ale Nechleba odmítne ji portrétovat. Tatínek je zklamaný, ale zažije alespoň chvíli, kdy Irmu drží v náručí, když pláče. Vztah s rodinou Korálkových končí roztržkou, tatínek se vrací k rodině a práci, jeho láska k Irmě zůstane nenaplněná, ale získá přátelství s Nechlebou. Příběh ukazuje nejen tatínkovu obchodní genialitu, ale i jeho citlivost, zranitelnost a touhu po uznání a lásce, kterou nikdy nenaplní.

Smrt krásných srnců

Rodina tráví léta u řeky Berounky v chalupě převozníka Karla Proška, kde prožívají idylické chvíle. Prošek má psa Holana, napůl vlka, který umí chytat zvěř. S příchodem války je tatínek jako Žid omezen na pohybu, dva synové mají odjet do koncentračního tábora. Tatínek chce, aby se před odjezdem pořádně najedli masa, a riskuje cestu za Proškem.

S pomocí Holana uloví srnce, i když jim ho málem vezmou jiní pytláci. Maso rozdělí mezi rodinu a přátele, což synům možná zachrání život v koncentráku. Povídka končí pohřbem Proška a symbolickým loučením s dětstvím i krásou minulých časů. V příběhu vystupují i další postavy – převozník Karel Prošek, jeho žena Karolína, pes Holan, a další místní lidé, kteří tvoří kolorit kraje. Povídka je nejen o lovu, ale především o odvaze, solidaritě, rodinné soudržnosti a ztrátě dětství.

Kapři pro wehrmacht

Tatínkovi je za okupace zabaven rodný rybník. Přestože je Žid, chodí potají kapry krmit a doufá, že mu zůstanou. Před odjezdem do koncentračního tábora s pomocí syna v noci vyseká díru do ledu a kapry vyloví. Doma je skladují v různých nádobách a vyměňují za potraviny, což rodině pomůže přežít. Další rok rybník loví Němci, ale kapři už v něm nejsou – tatínek je „vypálil“ Němcům pod nosem. Povídka ukazuje odvahu, vynalézavost a rodinnou soudržnost v těžkých časech. Kromě toho popisuje i atmosféru okupace, strach, ztrátu domova a naději, že i v beznaději lze najít cestu k přežití. Tatínek je líčen jako člověk, který se nevzdává a dokáže vymyslet řešení i v bezvýchodné situaci.