Osudy dobrého vojáka Švejka - Jaroslav Hašek - Final
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
1. Základní charakteristika díla
Autor: Jaroslav Hašek (bohém, novinář a zakladatel Strany mírného pokroku v mezích zákona).
Rok vydání: 1921–1923 (dílo zůstalo kvůli autorově předčasné smrti nedokončené).
Literární druh: Epika.
Literární žánr: Humoristický román (satira, protiválečný román).
Téma: Život Josefa Švejka během 1. světové války. Ukazuje absurditu rakousko-uherské armády a byrokracie. Hlavní otázkou zůstává, zda je Švejk skutečný hlupák, nebo zda svou "úředně potvrzenou" blbost jen geniálně využívá k přežití v nesmyslném světě.
2. Časoprostor a kompozice
Čas: Začátek 1. světové války (1914 a dále).
Prostor: Praha (hospoda U Kalicha, blázinec, vězení), cesta vlakem do Českých Budějovic (anabáze) a fronta v Haliči.
Kompozice: Román je rozdělen do čtyř dílů (V zázemí, Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku – nedokončeno). Děj je řetězový – jednotlivé epizody a Švejkovy nekonečné historky jsou spojeny postavou hlavního hrdiny.
3. Postavy
Josef Švejk: Oficiálně uznaný blb, bývalý prodejce kradených psů. Je neuvěřitelně upovídaný, dobromyslný a s úsměvem plní všechny rozkazy tak doslova, až tím své nadřízené dovádí k šílenství.
Nadporučík Lukáš: Švejkův nadřízený, český vlastenec v rakouské uniformě a milovník žen. Švejka má v jádru rád, ale kvůli jeho "pomoci" se neustále dostává do problémů.
Polní kurát Katz: Vojenský kněz, který pije, hraje karty a nevěří v Boha. Švejka prohraje v kartách s Lukášem.
Hostinský Palivec: Majitel hospody U Kalicha, který doplatí na svou prostořekost („mouchy sraly na císaře pána“).
Poručík Dub: Civilním povoláním učitel, zarytý zastánce Rakouska, hloupý a mstivý („Vy mě ještě neznáte, ale až mě poznáte...“). Je Švejkovým hlavním protivníkem.
Bretschneider: Tajný policista, který se snaží lidi vyprovokovat k protistátním řečem.
4. Dějová linie
Příběh začíná v Praze zprávou o atentátu na Ferdinanda v Sarajevu. Švejk je zatčen pro velezradu, skončí v blázinci a nakonec je povolán do války (i přes svůj revmatismus se nechá vézt na vozíku s výkřikem „Na Bělehrad!“).
Většina románu popisuje Švejkovu cestu na frontu. Stává se sluhou u kuráta Katze a poté u nadporučíka Lukáše. Proslulá je tzv. „budějovická anabáze“, kdy Švejk zabloudí a snaží se dojít za svým plukem pěšky, přičemž je omylem považován za ruského špiona. Švejk proplouvá všemi nebezpečími díky svému optimismu a nekonečným anekdotám ze života obyčejných lidí, které vypráví v těch nejméně vhodných chvílích.
5. Jazyk a styl
Lidový jazyk: Užívání obecné češtiny, slangu (vojenského i pražského), germanismů a vulgarismů.
Kontrast: Spisovný jazyk úředních listin a vyhlášek ostře kontrastuje s hovorovým jazykem vojáků.
Hyperbola a satira: Zveličování hlouposti nadřízených a absurdity vojenských řádů.
Ilustrace: Dílo je dnes neodmyslitelně spjato s ilustracemi Josefa Lady.