18. Smrt krásných srnců - Ota Pavel

Jak jsme se střetli s Vlky

Po válce se rodina vrací do Luhu, kde se rozvine rybářská soutěž mezi rodinou hlavního hrdiny a místními Vlky. Obě rodiny soupeří, kdo uloví více štik. Tatínek s vypravěčem vezou své úlovky na vozíku, ale když vidí, že Vlkové mají větší úspěch, cítí porážku. I přes zklamání se syn přidá k otci a společně táhnou vozík domů – povídka ukazuje rodinnou sounáležitost a schopnost přijmout prohru. Příběh je prodchnutý atmosférou poválečné obnovy, radosti z návratu do přírody a zároveň i rivalitou, která je však spíše přátelská. Povídka končí smířením a vědomím, že důležitější než vítězství je rodinná soudržnost.

Otázka hmyzu vyřešena

Po válce se tatínek vrhne na obchodování s mucholapkami BOMBA-CHEMIK, které mají být revoluční díky obsahu DDT. Zpočátku je úspěšný, prodává tisíce kusů, firma vzkvétá a rodina žije v blahobytu. Když ale začnou létat mouchy, ukáže se, že mucholapky nefungují – mouchy neumírají, jen odletí. Zákazníci vracejí zboží, firma krachuje. Tatínek prožívá velké zklamání a ztrácí obchodnické sebevědomí, ale přesto vzpomíná na období úspěchu jako na krásné chvíle života. Povídka je nejen o obchodním neúspěchu, ale i o lidském selhání, ztrátě iluzí a schopnosti přijmout nezdar s humorem. Tatínek je zde vykreslen jako člověk, který se nikdy nevzdává, i když ho život opakovaně srazí na kolena.

Prase nebude!

Tatínek přijme práci v JZD a s maminkou se obětavě starají o prasata, doufají v lepší časy a slíbenou odměnu – prase. Práce je těžká, prasata často onemocní, ale nakonec se jim podaří chov zlepšit. Když mají dostat slíbené prase, dozví se, že „prase nebude“. Místo zloby se tomu zasmějí, odcházejí a v rodině se věta „prase nebude“ stane symbolem, že i v prohře lze najít nadhled a humor. Povídka ukazuje nejen těžký život v poválečné době, ale i schopnost zachovat si lidskost, nadhled a smysl pro humor v nejtěžších chvílích. Tatínek a maminka jsou zde líčeni jako lidé, kteří se navzdory všem nesnázím dokážou radovat ze života a najít v sobě sílu jít dál.

Králíci s moudrýma očima

Na sklonku života se rodiče přestěhují do domku u Radotína a začnou chovat králíky. Tatínek je miluje, stará se o ně s láskou, sní o úspěchu na výstavě. Králíky nechá tetovat, ale na výstavě neuspěje, protože jim neostříhal drápky a neumyl je. Zklamaný vypustí králíky do přírody, ti však nechtějí odejít. Tatínek se vrací domů vyčerpaný, těžce onemocní a nakonec zemře. Povídka je dojemným rozloučením s otcem a jeho životními sny. Popisuje nejen tatínkovu lásku ke zvířatům, ale i jeho nezdolnou energii, víru v lepší budoucnost a schopnost snít až do posledních chvil. Povídka končí smutkem, ale i smířením a vděčností za společně prožitý život.