3. E. A. Poe - Havran

a pozoruje zoufalého hrdinu utápějícího se v zoufalství.

Postavy:

• MUŽ – nešťastný a osamělý (tragická láska); v průběhu děje neklidný až smířlivý; často uvažuje o životě, smrti apod.

• HAVRAN - pohádkový symbol; zoologicky je nesprávně zmiňován právě jako havran, přestože v originále šlo o krkavce

• Hlavní myšlenka: vyjádření vlastních pocitů autora; příliš velké lpění na mrtvém

tvoření básně popsal Poe v eseji Filosofie básnické skladby

Filosofie básnické skladby – vylučuje „básnické vnuknutí“, vše bylo věcí rozumové úvahy: nejprve si stanovil konečný efekt a teprve poté konstruoval děj

• rozsah – aby se báseň dala přečíst na jedno posezení, cca 100 veršů (ve skutečnosti 108)

• dojem, který má báseň působit – krása a smutek

• nejsmutnější námět – smrt spjatá s krásou smrt krásné dívky, milenec truchlící nad mrtvou milenkou

• prostředek působení zamýšleného dojmu – refrén; refrén však nemá být stále stejný, při jednotvárnosti zvuku se má měnit jeho myšlenka obměny jedné krátké věty nebo slova, dále působení zvuku slova nevermore (dlouhá samohláska o ještě prodloužená o hlásku r)

• záminka pro opakování refrénu – ne člověk, ale tvor schopný řeči, ale bez rozumového uvažování havran lepší než papoušek, lépe odpovídá zachmuřenému tónu básně

• obměňování refrénu – havran pronáší své nevermore jako odpověď na milencovy dotazy: nejprve všední dotazy, postupně je milenec vyburcován z lhostejnosti, pokládá otázky, na kterých mu bytostně záleží, kochá se vlastním sebetrýzněním

• Členění: 108 veršů, střídavý a sdružený rým, refrén

• Kompozice: chronologicky

• Forma vypravování: ich forma

• Použité literární prostředky:

• Kontrasty

• Obrazná vyjádření, otázky

• Refrén, gradace

• Eufonie – např. slova „víckrát ne“ znějí jako havraní krákání

Klíčové pojmy:

Lyrický hrdina = předmět vyjádření v lyrickém díle, jakýsi charakter v textech

Kontrast = naprostá nepodobnost, zásadní odlišnost, diametrálně rozdílná vlastnost

Refrén = opakovaná část písně nebo básně

Gradace = postupně zesiluje význam použitých slov nebo slovních spojení

Eufonie = libozvuk či libozvučnost je umělecky působivé uspořádání hlásek nebo jejich skupin ve verši a jejich následné opakování

Ukázka:

I.

Na čelo vem to políbení

a přej, ve chvíli rozloučení

se přiznat ku tomuto snění:

Ty pravdu máš, kdyš myslíš, den

můj každý že byl pouhý sen,

však jestli Naděj prchla nám,

ať ve dne, v noci, nevím sám,

ať ve snu, bdění zmizela,

odešla

— míň než docela?

Vše, co tu zříme, neb zřít jen

se domníváme, v snu jest sen.

II.

Já v středu hukotu jsem dlel,

kde břeh se pod přívalem chvěl,

já písek, zlatel plál,

měl v ruce, jak jsem stál.

Jen hrstku! Jak se začal třást

skrz prsty moje ve propast…