Anna Karenina

Anna Karenina

Film Anna Kareninová se odehrává v Rusku v 2. polovině 19. století. Bavíme se o době, kdy rozdíly mezi smetánkou a pracujícími obyvateli byly obrovské. Přepychové domy, ve kterých bydleli ti vyvolení, jsou ukázkou skvostné architektury. Tanec, který uměli, je ukázkou dlouhých hodin tréninku. Ale výsledek? Lidé patřící do šlechty nemuseli nutně být profesionálními tanečníky, přesto zvládali nepředstavitelné. Na druhou stranu film zachycuje příšerný život „těch ostatních“. Nebyli rovnocennými obyvateli, byli to lidé, kteří museli s dobou nějak vyjít. Pracovali v příšerných podmínkách za mizerné peníze. Byli zbytkovým obyvatelstvem. Scéna, kdy si opravář lehne pod vlak, aby upravil nedokonalosti, a ten ho vzápětí zajede, je hrozná. Lidé se seběhnou, někdo po něm hodí černé plátno a nakonec se vše vrací do původních kolejí a opravář je zatracen v hlubinách historie. Autor nám přímo nevnucuje jeho názor na společnost. Situace v Rusku je ve filmu nastíněna tak chytře, že si toho sami všimneme, aniž by se jednalo o hlavní téma filmu. Myslím ale, že to, na co chtěl autor poukázat, byl život rolníků. Ti, ačkoliv vykonávali opravdu záslužnou práci, těžko přežívali. Chtěl poukázat na jejich loajálnost, na to že jsou opravdu vděční, když je někdo zaměstná a oni se pak stanou jeho „otroky“.

Neméně důležitou součástí filmu je i psychologie postav. Ukazuje nejen na to, jak se určité postavy musely chovat, aby si udržely místo ve společnosti, ale také popisuje rozvoj osobnosti konkrétních postav. Manžel Anny Kareniny se zachoval mnohem klidněji, než bych očekávala. Nebylo to kvůli tomu, že by chtěl být na svou ženu hodný. Chtěl si udržet svou hrdost a zároveň to jeho společenské postavení žádalo, aby se takto zachoval. Stejně tak samotná Anna Karenina, než poznala Vronskiho, nebyla nešťastná. Jakmile se tak stalo, v jejím srdci zahořel chtíč a pro ní neexistoval nikdo jiný, než Vronskij. Všimli jste si, jak je jednoduché se najednou vzdát všeho a jen doufat? Anna si to vše uvědomila, už ale bylo příliš pozdě. Nebyla schopná se s tím vypořádat. Kdo by taky byl, vždyť ztratila veškeré postavení, byla ze dne na den spodinou společnosti, vzdala se jistoty v rodině, vzdala se manžela, který ji chránil a co je vůbec nejhorší, její děti, jako by se také pomalu ztrácely z jejího podvědomí. Tohle byla scéna, která se mi strašně líbila. Herecky to bylo zahráno tak, že se mi stejně točila hlava, jako oné Anně Karenině, když byla zoufalá. Ohromné jsou převleky, které dokonale napodobují tehdejší dobu. Nebo ty účesy!

V čem jsem se trochu ztrácela, byly přechody od divadla a vlastního děje. Ze začátku mi to nebylo moc jasné, oč jde, což trochu kazí dojem z filmu. Replika malého vláčku je najednou vlak, ve kterém sedí hlavní postavy, to mi přišlo přinejmenším zvláštní.