Bratři Karamazovi_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Bratři Karamazovi

Výňatek

Umělecký text

„Prosím znova, aby mi bylo dovoleno toto téma opustit,“ opakoval Petr Alexandrovič, „ale místo toho vám povím, pánové, jinou příhodu o samém Ivanu Fjodoroviči, velmi zajímavou a příznačnou příhodu. Není to víc než pět dní, co zde ve společnosti, byla to hlavně dámská společnost, při sporu slavnostně hlásal, že na celém tomto světě není naprosto nic, co by lidi nutilo milovat své bližní, že neexistuje přírodní zákon, podle kterého člověk miluje lidstvo, a že jestliže byla a dosud je na světě láska k lidem, není to způsobeno přirozeným zákonem, nýbrž jedině tím, že lidé věřili ve svou nesmrtelnost. Ivan Fjodorovič k tomu mimochodem dodal, že právě v tom záleží přirozený zákon, takže kdyby byla v lidstvu zničena víra v nesmrtelnost, vyhasla by v něm hned nejen láska, ale vůbec každá živá síla udržující na světě život. A nejen to: pak už by nic nebylo nemorální, všechno by bylo dovoleno, i lidojedství. Ale ani to nestačí, a skončil tedy tvrzením, že pro každého jednotlivce, jako jsme třeba my, nevěří-li v Boha a ve svou nesmrtelnost, musí se mravní zákon přírody okamžitě změnit v pravý opak dřívějšího náboženského zákona a že sobectví zahrnující i zločin má být člověku nejen dovoleno, ale i uznáno v takovém jeho postavení za nutné, nejrozumnější a takřka nejušlechtilejší východisko. Podle tohoto paradoxu můžete posuzovat, pánové, i všechno ostatní, co ráčí hlásat náš milý výstředník a milovník paradoxů Ivan Fjodorovič, a co ho snad ještě napadne.“

„Promiňte,“ náhle a nečekaně zvolal Dmitrij Fjodorovič, „abych se nepřeslechl: zločin prý má být nejen dovolen, ale dokonce uznán za nejnutnější a nejrozumnější východisko pro každého ateistu? Bylo to tak, nebo ne?“

„Ano, tak to bylo,“ odpověděl otec Paisij.

„Budu si to pamatovat.“

Po těchto slovech Dmitrij Fjodorovič stejně náhle umlkl, jako prve náhle vpadl do rozmluvy. Všichni se po něm zvědavě podívali.

„Je to možné? Jste opravdu přesvědčen, že vyhasne-li v lidech víra v nesmrtelnost jejich duše, má to takové následky?“ zeptal se pojednou stařec Ivana Fjodoroviče.

„Ano, tvrdil jsem to. Není-li nesmrtelnost, není ani ctnost.“

„Věříte-li takto, jste buď blahoslavený, nebo opravdu velmi nešťastný.“

Výňatek

Neumělecký text

I když Fjodor Michajlovič Dostojevskij nedokončil román Bratři Karamazovi v té monumentální šíři, kterou zamýšlel, vytvořil ve svém posledním románu dílo, které vzrušuje nové a nové generace. Na pozadí odhalování okolností otcovraždy jsou kladeny otázky zkoumající témata jako svědomí, víra, čest, láska, vina, trest, svoboda a odpovědnost. O tom, že Dostojevského díla v sobě skrývají i silný dramatický náboj se můžete přesvědčit, když si poslechnete dramatizaci románu Bratři Karamazovovi, kterou v roce 1992 natočil režisér Josef Melč s herci Ladislavem Frejem, Janem Hartlem, Františkem Němcem, Josefem Somrem, Martou Vančurovou a dalšími.