Brontëová Ch. Jana Eyrová

Jana příběh vyprávěla s odstupem deseti let. Pan Rochester postupně začal vidět na jedno oko, takže mohl spatřit prvorozeného syna. Sestry Riversovy se provdaly a Jan Křtitel působil jako misionář.

• určení smyslu díla

Poukázat na těžký osud osiřelé dívky, která si svou pílí zajistila lepší budoucnost.

• pravděpodobný adresát

Román je určen spíše ženám, příběh je romantický.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Jedná se o první a nejznámější autorčin román vydaný pod pseudonymem Currer Bell. Měl okamžitý úspěch a kladné recenze. Vyvolal spekulace o autorství, neboť okamžitě vzniklo podezření, že autorem je žena.

• tematicky podobné dílo

Charles Dickens – Oliver Twist: příběh osiřelého chlapce, který se musí postarat sám o sebe a má neradostné dětství

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Existuje několik filmových zpracování (i české, 1972). Verze z roku 2011 odpovídá předloze, ovšem není dodržen sled událostí – příběh začíná příchodem Jany k Riversovým.

Sirotek lowoodský – zkrácená verze knihy, končí odchodem Jany z dívčí školy

„Je mi líto, že musím Thornfield opustit, protože jej miluji, a miluji jej proto, že jsem tady poznala plný a radostný život - aspoň na chvíli. Tady po mně nikdo nešlapal. Tady mě nekamenovali. Tady jsem nebyla pohřbena mezi úzkoprsými osobami, zbavená vší naděje na společenství s duchaplnými lidmi, silnými a velkodušnými. Tady jsem tváří v tvář hovořila s člověkem, jakého si vážím a v jakém mám zalíbení - osobitým, mocným, svobodným. Tady jsem poznala vás, pane Rochestere. A teď se děsím a trnu úzkostí, když si představím, že se od vás musím navždy odtrhnout. Uznávám, že je nutné, abych odtud odjela, ale mám pocit, jako bych před sebou viděla neodvratnou smrt.“

„Proč myslíte, že to je neodvratné?“

„Vždyť jste mi to sám postavil před oči.“

„V jaké podobě?“

„V podobě slečny Ingramové, té vznešené krasavice - vaší nevěsty.“

„Mé nevěsty! Jaké nevěsty? Já žádnou nemám!“

„Ale budete mít.“

„Ano! Budu! - Budu!“ Zaťal zuby.

„A proto musím odejít - sám jste to řekl.“

„Ne, musíte tu zůstat! To přísahám - a svou přísahu splním!“

„Ale já vám říkám, že musím odejít!“ odpověděla jsem prudce, vydrážděná téměř k zlosti. „Myslíte, že tady zůstanu, když potom pro vás nebudu nic znamenat? Copak si myslíte, že jsem stroj a nemám cit? Že to mohu snést, když mi urvete od úst mé jediné sousto chleba, když mi vychrstnete z číše mou jedinou kapku živé vody? Myslíte, když jsem chudá, neurozená, nehezká a malá, že nemám duši a srdce? Mýlíte se! - Mám právě tak duši jako vy - a zrovna tak živoucí srdce jako vy! Kdyby mě byl Bůh obdařil jen trochou krásy a velkým bohatstvím, byla bych se postarala, aby vám bylo zrovna tak zatěžko mě opustit, jak je mně teď zatěžko opustit vás. Nemluvím teď k vám, jak jsou lidé obyčejně zvyklí mluvit - konvenčně - snad ani jako obyčejný smrtelník - to můj duch promlouvá k vašemu, jako bychom byli už oba za hrobem a jako bychom stáli před Bohem - jako bychom si byli rovni - a to také jsme!“