ČD - Kuře melancholik
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
KUŘE MELANCHOLIK
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE
Autor: Josef. K Šlejhar narozen 1864, zemřel roku 1914. Byl to prozaik a autor naturalistických proz. Základním rysem jeho děl je představa života provázeném utrpením, představa každého mezilidského vztahu poznamenaném krutostí a ponižováním. Odklání se od popisného realismu. Přispíval do řady časopisů a novin, byl signatářem manifestu české moderny.
1. Vydání, rok vzniku díla: 1889
Rok, místo a nakladatelství tohoto vydání: 2002, Praha, Adonai
Postavy: maminka dítěte, otec dítěte, macecha, služky pepina, Katla, malé kuře
Hošík- malý sirotek, hlavní postava díla. Dítě je věku kdy umí chodit i mluvit, ale ne ze všeho má rozum. Je velice zvídavé a rádo přemýšlí.
CHARAKTERISTIKA DÍLA
Tato pesimistická povídka popisuje osud dítěte a kuřete, které nikdo nemá rád. Dítě je po smrti maminky a příchod macechy je neslavný. Dítě je macechou a novými služkami šikanováno a trestáno za věci, které neudělalo. Najde si kamaráda v kuřeti, kterého ostatní kuřata vyštípavší a berou mu jídlo, stejně jako hošíkovi. Děj se odehrává na bohatém statku. Hlavním tématem je smrt a motivy jsou utrpení, bolest, samota a zoufalost. Je zde poukázána symbolika života lidského a zvířecího. Kniha je napsána v er-formě.
LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT
Díle je povídky s prvky naturalismu, autorova raná próza. Tato povídky s podtitulem ,,Dětský román ještě s jinými zřeteli“ se poprvé objevila v roce 1889 v časopise Hlas národa. Způsobila zásadný obrat ve vývoji vesnické prózy, protože ukázala realistický obraz se subjektivními projevy přímé autorovy kritiky a zaujatosti. Dalšími romány Šlejhara ukazujícími svět deformovaným lidským násilím jsou Peklo, Lípa, Vražděni a sbírky povídek Pojmy z přírody a společnosti, Co život pomíjí a Zátiší. Sám autor neměl dobré rodinné poměry, a proto toto dílo nese plno autobiografických prvků.
ANALÝZA ÚRYVKU
Vybrala jsem si ukázku z konce knížky, kdy je dítě již vážně nemocné a macecha ho dá kvůli zápachu přenést do slamníku. Vybrala jsem si ji proto, že mi připadá jako jedna z nejvíce dojemných chvílí a dobře vystihuje autorův styl.
,,Jsi tedy sám, vyhostěn a zavržen, hochu ubohý tam, kde jsi býval chloubou a útěchou duše mateřské, nedopřáli ti v strastech tebou nezaviněných jiného útulku než v kůlně na slámě. Týrali tě, rvali, posměchem zavrhovali, mořili hladem a bitím, a když jsi klesl pod tolikerými útrapami, budiž jejich ošklivost. Proto takto dovršili dílo své. Jsi tedy sám, zápase ses mrtí a objat mrákotami.“
Autor píše velmi barvitým a jazykem a používá smyslově bohaté popisy. Píše velmi košatým stylem, používá rozvité věty a přímé řeči. Autor používá inverzi (nedopřáli to v strastech tebou nezaviněných, personifikaci (objat mrákotami. Klesl pod útrapami) a epiteton ornans (duše mateřské). Autor píše čtivým jazykem bez archaismů.