ČD - STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ

Vývoj příběhu můžeme sledovat i na postavě samotného strašidla. Zprvu hrdý duch, který dokázal několika lidem vinou leknutí způsobit těžké doživotní potíže nebo dokonce smrt, má velmi silný smysl pro odpovědnost - svoje strašení vidí jako službu, která je mu svatou povinností a kterou je za každých okolností potřeba vykonávat, je nakonec naprosto zdeptán morálkou Američanů, kteří za nic na světě nejsou ochotni uznat, že strašidlo je bytost nadpřirozená, a tudíž by se s ním mělo patřičně nakládat. Nejpotupnější jsou pro přízrak žerty, jež si z něho tropí děti Ottisových, a tak se z něj postupně stává troska, jež už nenachází potěšení ani v dříve velmi oblíbených strašících povinnostech.

Užitý jazyk díla je velmi moderní, autor používá i nezvyklé výrazy (euchre, vigilie, atd.) a francouzské výrazy (en secondes noces, furóre, atd.). Novela má výrazný humorný ráz a je vyprávěna s ironickým nadhledem, který je při popisování vztahů mezi Angličany a Američany velmi vzácný.
Zábavné a čtivé dílko, jež ve své době zbouralo nejedno zažité klišé (i když je na nich paradoxně postaveno).

Duch sira Simona de Cantervilla - Za vraždu svojí manželky si vysloužil smrt vyhladověním od svých švagrů. Není však vidět, že by svého činu litoval a trest - strašení obyvatel sídla - bere jako povinnost, kterou musí za všech okolností vykonávat. A když se do domu přistěhuje americká rodina, která z něj nemá hrůzu, spíše naopak, byl to on, který se všeho leká.
Angličané - Velmi se ducha bojí a všechna jeho strašení mají veliký úspěch. Nejeden z nich po setkání s ním zešílel nebo si vzal život.
Američané - Racionálně smýšlející lidé, kteří nevěří na duchy, a když se s ním setkají, dávají mu moderní vynálezy, jako např. lahvičku Tammanyho mazadla s vycházejícím sluncem nebo Pinkertonův šampion v odstraňování skvrn a nedostižný cídič, kterým mladý Otis čistí krvavou skvrnu, čímž ducha naprosto odrovnají.
Proč Wilde?
Líbí se mi jeho popisy situací, dovedu si představit teplotu v místnosti, vůně a náladu, kterou se snaží nastínit. Bývám si jistá, že moje představa se rovná té jeho.
Četla jsem víc jeho příběhů. Obraz Doriana Graye, Bezvýznamná žena a jiné. Každopádně se mi vždy líbily. Z výběru autorů k povinné četbě mi vyhovoval nejvíce.

Komu je určeno Cantervillské strašidlo?
Je to nenáročná, poměrně zábavná kniha, která neurazí a třeba ani nenadchne. Každopádně není určena pro specifickou skupinu, myslím, že přečíst Cantervillské strašidlo si může každý.

Příběh poukazuje na kontrast mezi Anglií a Amerikou. Obě země mají sice velmi podobný jazyk, ale jinak jsou úplně odlišné - Anglie zachovává tradice a zvyklosti (věří na strašidla a lidé se jich bojí), zatímco co Amerika je moderní země, kde si pod pojmem strašidlo vybaví lidé zábavní park. Proto na americké velvyslance neplatí dávno ověřené triky cantervillského strašidla. Děti ho vnímají spíše jako někoho, s kým si můžou hrát a dělat mu naschvály. Nebýt hodné Virginie, asi by to se strašidlem špatně dopadlo...